61. den Jerevan, Arménie

Sice jsme si včera předsevzali, že vstaneme brzo, ale stále se nám to nějak nepodařilo realizovat. Vyhrabali jsme se tedy zhruba v deset z postele a zjistili, že se nám nějak zasekla klika u dveří (naštěstí v otevřeném stavu). Protože se jednalo o dvoupatrový ubytování se spoustou lidí a různých národností, nechtělo se nám nechávat věci jen tak a upozornili jsme na to slečnu na recepci. Tu jsme evidentně vůbec nepotěšili, tvářila se, jako kdyby jsme to zničili my a začala vyvolávat šéfikovi Vladimírovi. Společně s Validmírem na uchu se nás snažila vmanipulovat do pozice lidí demolujících kliky a dokonce nahlas vyslovila, že kliku budeme muset zaplatit. (Mohlo nás to ale hned napadnou, protože tu měli všude pečlivě vyvěšený cedulky s výší pokuty za COKOLIV, pokutou za konzumaci alkoholu v ubytování počínaje, spláchnutí toaleťáku do záchodu – opravdu – konče. Chtěla bych je ale vidět, jak mi dokazujou že odstín toaleťáku kterej zrovna ucpal wc odpovídá přesně mýmu bobku…)

Abych se ale od bobků vrátila ke klice. Pevně jsme trvali na tom, že nic platit nebudeme a ujišťovali se, jestli si z nás náhodou jako nedělají srandu. Připomněli jsme jim, že pokoj včera otervíral čičmunda, když nám předával klíč a taky mu to nešlo zrovna dvakrát dobře a nakonec jsme se dočkali i omluvného sorry. Domluvili jsme se, že se během dne na to mrkne nějakej údržbář a my si mezitím skočíme pasmatrit górod.

Tak se i stalo a my se dosunuli podíl velký hlavní silnice až k opeře, zvenku jsme si jí prohlídli a potěšilo nás, že mají na programu i Antonína Dvořáka. Jelikož už nadešel čas oběda, hned jsme zamířili na vepřovou shawarmu (rozuměj kebab) a zaprasili to ještě palačinkou s nutelou. Asi jsme neměli dost po včerejším dnu bez večeře a potřebovali jsme si vyhodit z kopejtka, jinak si nedokážu vysvětlit návštěvu “fancy” pivovaru. 

Předražený pivsoni, který nám zruinovali denní rozpočet byli ale moc dobrý a přišli k chuti. Když jsme uspokojili naše primární potřeby, byl čas na trochu kultury. Šli jsme se proto podívat na hit Jerevanu – na místní kaskádo fontánu. Asi až v půlce jsme zjistili, že je možný se svézt nahoru po eskalátorech. Nastoupili jsme tedy až v půlce a zjistili, že uvnitř jsou vystavený zajímavý umělecký díla a taky – potkali jsme páreček Čechů:-)). 

Nahoře se dalo ještě vyjít na takovou velmi sovětskou vyhlídku na město. U vyhlídky byl vztyčenej pamětní kámen z roku 2005 na počátek výstavby nové budovy muzea/galerie umění. A hádejte co, pod vyhlídkou byla zatím jenom zrezlá armatura. 

Po kaskádě jsme se vrátili opět dolů a zamířili na metro. To má v Jerevanu deset stanic, vstup je přes turnikety na žeton co se kupuje u okýnka za 100 AMD (100 AMD = 5 Kč). Přesunuli jsme se o dvě stanice abychom si prohlídli místní Gum market. Takovou komunistickou pražskou tržnici kde se dá sehnat nekonečný množství ořechů, ovoce, zeleniny, lavaše (místní super tenkej chleba), masa, koňaku, koření a dokonce jsme tu viděli i nakládané slepičí pařátky. V horním patře to zase připomínalo kolbenku (blešák s nádobím) zkříženou s vietnamskou tržnicí (levný čínský textil a plastové boty). 

Trajdání nás trochu vyhladovělo, takže si Jiřan dal fejkovýho double cheese (dvojitej byl sýr, nikoliv maso :D) ve fast foodu Qeen burger a posléze jsme zjistili, že v Arménii zatím nemají Mekáč(!). Po prasečině jsme se už vydali na štreku k „domovu“ a incident s klikou byl vyřešen, peníze nikdo nechtěl a nikoho to nezajímalo, tak jsem mohli jít spát s klidným svědomím.