63. den Jerevan a kultura

S nadšením jsme uvítali, že nám dneska přichystal někdo snídani a naprosto s nadšením jsme si dopřáli (asi) filipínskou slanou verzi. Pro mě nejlepší snídaně. Kuřecí maso s kořením, volský oko, plátky okurky a buď rýži nebo chleba. Dali jsme si jednu chlebovou verzi a jednu rejžovou, navrch jsme ještě k chlebu dostali marmeládu, no pošmákli jsme si.

Po snídani jsme se pěšky vypravili k ne moc vzdálenému muzeu arménské genocidy. Vstup je zdarma a kromě muzea je možné si prohlídnout i pomník obětem genocidy.

Muzeum je hodně čtecí a strávili jsme tam asi dvě hodiny. Po tak intenzivním nasátí informací jsme se potom, co jsme vyšli ven cejtili trochu zdeptně a zároveň jsme se trochu styděli, že o týhle fázi světových dějin vlastně vůbec nic nevíme. Myslím že i v Čechách obecně to není příliš známé téma. 

Na dohled od muzea je další – muzeum místního koňaku Ararat. Pěšky jsme se vypravili obhlídnout i tohle. Prohlídku si je třeba rezervovat předem, o což jsem se snažila předešlý večer, ale žádná odpověď nepřišla, tak jsme se tam šli mrknout osobně.

Na webu se člověk ani nedočte cenu prohlídky, alespoň já jsem jí tam na první dobrou nikde neviděla. Slečna u vstupu vysvětluje, že mají dvě varianty. Jednu s ochutnávkou (2 koňaky) a druhou variantu která je jednou tak dražší (3 koňaky). Zároveň pro dnešní den.mají volno na ruské prohlídce, která začíná za chvíli a nebo na německé od pěti. 

Pozor, právě přichází pořádnej fail naší cesty. 

Špatně jsme si přepočítali cenu, kdy 4500 AMD je mnohem víc, než bychom byli bývali ochotní investovat a ještě k tomu namyšleně z našich úspěšných stopovacích konverzací volíme prohlídku v ruštině, že tomu určitě nějak porozumíme. 

Abych to shrnula. Rozuměli jsme uplný prd (max. nějaký čísla a slovo bečka :D), muzeum bylo takový chlubítko, vůbec nás nevzali nahlídnout do výroby (ale slovo.muzeum nám mělo napovědět) a ochutnali jsme 3 letej koňak a 10 letej koňak. Co vám budu povídat, pokud pojedete do Jerevanu, klidně tohle muzeum vynechejte a radši si kupte rovnou lahvinku nebo skleničku nekde ve městě. 

Zklamaný jak jsme rozhýřili „hrozně“ peněz jsme se táhli městem. V sámošce jsme pokoupili pivo, vajíčka a cibulku s chlebem a pár dalších drobností. U pokladny před náma stála bábuška a ukázalo se když jí pokladní markovala nákup že nemá peněženku. Začala teda zase všechno stornovat. Když už jsme profrcali uplně zbytečně peníze za koňaky, naznačili jsme pokladní ať markuje dál a vezme k tomu náš nákup a bábušce jsme brambory a zeleninu zaplatili. Rozpočet dnešního dne jsme teda překročili nejvíc za dva měsíce (ano, dnes je to přesně dva měsíce, co jsme odlepili paty z Prahy). Holt není každý den posvícení. Večer jsme poseděli na zahrádce hostelu, pokecali jsme si s jedním cestovatelem z Rakouska a jedním z Indie a bavili se tím, že neteče voda. Chudák rakušák byl z toho že neteče voda uplně rozhozenej, nám to bylo jedno:D. 

Opláchli jsme si kritický tělní partie vodou z petky a šli spát. Zejtra je taky den na sprchu 😀