77. den Teherán

Vedro je neúnosný, takže jsme nespěchali a rovnou poobědvali včerejší ohřáté zbytky. Po snídani jsme se vydali toulat na bazar, který nás ale nenadchnul tolik jako ten v Tabrizu, ani zdaleka. Po bazoši jsem chtěla jít omrknout Golestánský palác. Jiří odmítnul platit vstupné, takže jsem šla do zahrady sama. Bohužel, o tu nejvíc zdobenou tzv. Diamantovou síň jsem přišla, protože bychom jinak nestihli sraz se Samem. I tak to ale stálo za návštěvu a shlídnutí krásných mozaiek.

V pět už jsme měli sraz se Samem a chlapci se šli nechat ostříhat do barbershopu. Gentlemansky na mě mysleli, takže jsem neměla vstup zakázán, naopak, mohla jsem si sednout na gaučík, taky jsem dostala skleničku nealkoholickýho piva (v Íránu je přísně zakázaná jakákoliv konzumace alkoholu, je zakázané ho sem dovážet a prodávat. Samozřejmě tu kvete černý trh s domácíma pálenkama a vínem pochybné kvality. Ten koho nachytají se vystavuje trestu – nejačastější je bičování ale hrozí i vězení ). Pak jsem mohla pozorovat mistra kadeřníka v akci zblízka jak se vyžívá na Jirgenovo kučerách. Nemusím dodávat že celej salon byl opět paf z jeho kštice a hned se ptali jestli je jeho barva přírodní.

Cestou k holiči jsme potkali pohřební shromáždění před mešitou a tak jsme se ptali jak tady probíhá takový pohřeb. Zajímavý je, že se neposílá parte, ale vyvěsí se doma, u mešity atd. a může dorazit kdokoliv. Lidi se pak sejdou ve smutečním na oběd, který se koná buď v mešitě, nebo restauraci. Pokud je to v mešitě, donesou plno jídla s sebou a jí se přímo tam. Nebožtík do rakve uléhá nahatý a na hřbitově duchovní pronáší řeč. 

Oběd se potom opakuje v určitém intervalu. Určitě ale rok poté. Někdo opakuje ale i měsíc poté…

Abych se ale vrátila k našemu programu. Po stříhání jsme si došli na íránskou specialitu. Šafránovou zmrzlinu v kombinaci s mraženými nudlemi zalitými sladkým sirupem. Něco tak bizarního jsem asi ještě nejedla! Nemůžu ale říct, že by mi to nechutnalo. Obzvlášť šafránová zmrzlina je pro mě osobně lahůdkou. 

Po zmrzce jsme se prošli kousek k metru a rozloučili se se Samem. Do hostelu jsme se dostali posledním metrem, které tu končí poměrně brzy.

Nudle, sirup a zmrzlina. Dobrý ale bizar.