84. den Íránská svatba v Malayeru

Ráno jsme se v Hamadánu vzbudili společně s Naserem a dali jsme si snídani. Protože spěchal do práce tak jsme se rozloučili, nechali Nasera jít a ještě si dobalovali naše baťohy. 

Dneska nás čekal přesun do Malayeru, kde jsme se měli sejít se Samem a jeho rodinou. Byli jsme dohodnutí, že omrknem jak vypadají předsvatební přípravy na veselku jeho bráchy. 

Zaklapli jsme tedy dveře Naserova bytu, v přízemí jsme se rozloučili s jeho maminkou a objednali si přes aplikaci tágo, který nás mělo odvézt na okraj města na stop. 

Tak se i stalo, na závěr nás jenom taxikář vyprudil tím, že nás oškubal o dvacet tisíc riálů… Vracel nám na velkou bankovku a než jsme si to stačili přepočítat, byl už pryč. (Museli jsme totiž jít do nedalekého krámu rozměnit půl milionu, tak měl možnost frnknout, protože už jsme byli mimo vůz…)

Jen co jsme odmítli první taxík, zastavil nám hned na druhý pokus sympatický kurd. 

Sice neměl zadní sedačku ale Jirgenovi to nevadilo, sednul si na nějaký složený deky 🙂

Během cesty jsme trochu konverzovali, ale ve fársí to fakt dost dře. Během konverzace, stále řídíc a držíc volant vylovil náš šofér odkudsi termosku s čajem, skleněný hrnky, krabici s cukrem a polorozpadlý auto se rázem změnilo v čajovnu. 

S pánem jsme se rozloučili kousek od centra Malayeru a on odfrčel. My jsme se dohodli se Samem, že pro nás přijede společně se svým bráchou. Stihli jsme akorát tak koupit sušenky a čokoládu, abychom nešli na návštěvu úplně s prázdnou a už jsme frčeli do domu po babičce a dědečkovi, kde se odehrávaly hlavní svatební přípravy. V domě už to dost žilo a tak jsme rovnou mohli poznat plno příbuzných. Sam nás uvedl do prvního patra velkého domu, kde byl velký obývák rozdělený na levou a pravou půlku. Na zemi všude byly koberce a polštáře, v rohu telka a stůl, ve druhé části gauče a křeslo. Později jsme zjistili že stůl tu nikdo nepoužívá a gauč jen občas. Představili jsme se se třema tetama a jejich rodinama, maminkou, tatínkem a bráchama, bratrancema a sestřenicema. Hrozně mile nás všichni uvítali, hned nám přinesli limonádu a ovoce, okukovali nás (my je taky) a vyptávali se na všechno možný.

Po limošce jsme šli odpočívat do spodního patra domu, kde bylo příjemně chladno a měli jsme pro sebe velkou místnost s kobercema. Kecali jsme tam se Samem, jeho bratrancema a popíjeli čajík. Za chvíli už na nás volali ze shora a my šli o pratro výš na oběd. 

Prostíralo se na zemi, na omyvatelném ubrusu. Baby uvařily rýži, bylinkový kotlík s masem a cizrnou, k tomu jogurt. Ňam, všecko nám chutnalo.

1. Přípravy

Sestřenice se odebraly do salonu krásy za nevěstou a my tak se zděšením zjistili, že se svatba nekoná zítra, jak jsme si mysleli, ale už dnes a my nemáme co na sebe!

Sam zůstává ale naprosto chladný. Do večera zbývá prý plno hodin, co se budem stresovat. Loupli jsme ještě do sebe šafránovou zmrzlinu a pomalu jsme začali shánět obleček pro Jirgena. Sam vyčaroval ve skříni bílou košili, já jsem našla černý ponožky, bratranec mu půjčil kalhoty do kterých se tak tak nasoukal a bratr zase epesní fialové mokasíny 😀 Pánský ohoz jsme tedy zvládli pořešit z domácích zdrojů. 

Se mnou to bylo horší. Měla jsem jenom černý tričko a růžovou halenu odpovídající místním zahalovacím požadavkům. Museli jsme proto vyrazit na trh něco mi k tomu sehnat. 

Vyrazili jsme asi kolem čtvrté a chlapci nejprve zamířili do pánského holičství – nechat si načesat vlasy. Výsledek u Jiřího byl vtipnej. Stála mu ofina na hlavě v pozoru a kadeřník se snažil z ní vymodelovat něco bizarního. Použil k tomu asi půlku silně tužícího laku na vlasy, takže Jiřina měl teď místo čupřiny neprorazitelnou helmu 😀 Všichni ale byli tradičně naprosto vedle z jeho vlasů a pan kadeřník si je hned fotil na Instagram. Za doprovodu dvou sličných načesaných hřebců se mi konečně podařilo dostat na místo, kde bych mohla sehnat něco na sebe a totiž na místní trh. Vybrala jsem si kalhoty, s botama to byl trochu oříšek, protože místní vkus je hodně daleko od toho našeho. (Sestřenice nabízely, že by mi půjčily pár bot. Problém byl v tom, že měly deseticentimetrové podpatky a velikost 37-38.) Naštěstí jsem našla něco, co by mi bylo velikostně a neměla bych v tom nohu jako ve svěráku, neobsahovalo to plastové diamanty a nemělo to vysoký podpatek. Poslední přišel na řadu šátek. Vše jsme měli tak rychle hotovo, že Sam tvrdil že nikdy žádný rychlejší nákup ve svém životě neabsolvoval.:D. Naštěstí v Íránu neplatí pověra o tom že by černá barva na svatbě byla tabu a nosila neštěstí, nemusela jsem si tedy lámat hlavu nějakejma barevnejma kombinacema. 

Z nákupů už jsme se rychle přesunuli domů, abychom se oblíkli, protože za hodinu se vyráželo do restaurace. Holky mi půjčily ještě makeup a hrozně vyschlou řasenku, ale alespoň částečně to dokázalo zlepšit bídný stav mojí pleti :D. Hrozně se divily, jak můžu cestovat a nemít s sebou makeup. 

2. Obřad a večeře

Vystrojený jsme se namačkali do auta se samovým bráchou a bratrancem a vyrazili jsme do nedaleké restaurace. Tady byla „zábava“ rozdělena tradičně na ryze ženskou část (1.patro) a mužskou část (přízemí). 

Ještě k té svatbě… snad jsme to správně pochopili, ale tohoto večera se nekonal žádný „obřad“ nebo „slib“ a nedozíral nikdo z duchovních. Tohle se prý událo už zhruba před pěti měsíci a brali to jako zásnuby. Papírově ale už byli od této chvíle manželi!

Svatba, po které oba snoubence rodina a celý svět uzná jako manželé se konala dneska a až od nynějška mohou žít společně pod jednou střechou. 

Po příchodu do restaurace jsme se tedy rozdělili a já jsem se přidala k ženskejm v prvním patře. Přivítaly mne Samovo sestřenky a já byla uplně hotová. První problém byl, že jsem žádnou z těch holek a hlavně Samových tet včetně maminky vůbec nemohla poznat. Občas jsem nedokázala identifikovat kdo je kdo! Ta proměna v hrozně okázale nastrojené perské princezny bez šátku, se solidní vsrtvou makeupu a hlavně velkým množstvím zlata byla moc velká. Za další jsem byla jediná baba v kalhotech, s málo makeupem, bez zlata. No chudá příbuzná. Posadili mě na snad nejlepší místo, přímo dopředu k tanečnímu parketu! S výhledem na zeleno-zlatý gaučík (připomínalo mi to trůn) určený pro novomanžele. Kolem gaučíku bylo plno třpytivých a zlatých dekorací.

Postupně začali chodit hosti a vítaly se s každou z rodin. Já seděla u stolu ženicha, stůl nevěsty byl oddělený. Vždy když tedy dorazil někdo vážený stouply jsme si a podaly si ruku. Všichni zírali kdo je to strašidlo na konci stolu a občas si se mnou fascinovaně potřásly rukou. Hlavně maminka nevěsty ze mě byla vedle. Byla to ale moc sympatická paní a dala mi tři hudlany, jak je tu zvykem 🙂

Já jsem nevěřila kde jsem se to ocitla a netušila co se bude dít. 

Poté co se shromáždil dostatečný počet hostů začala hrát hudba a ženský nadšený že konečně můžou tančit (jinak je to zakázané zákonem včetně zpívání) vlítly na parket a já zírala. Hrdě vyprsené to začaly rozjíždět, mamky a ty tety, které pod „normálním“ čádorem vypadají jako paní byly hvězdama parketu a trsaly jako o život. Snažily se zlomit i mě, ale já jsem naprostej levák a hlavně takovej divnej kroutící-prsící se způsob tance neovládám už vůbec. Hlavně jsem byla skoro nejvyšší baba z celé svatby a to i když ostatní měly 10cm podpatky!

Po několika divokých písních začala být cítit nervozita a objevil se ženich s nevěstou! Ženský udělaly špalír a začaly jódlovat a tleskat. S jejich příchodem donesly nějaký vykuřovadlo a usedli na „trůn“. Následovalo předávání darů nejbližší rodinou a teta vždy stála po boku a hlásila co za dárek zrovna dostali. Chvíli byla pauza a dostaly jsme malý talířek s ovocem a takovým šafránovým muffinem. Potom byl první tanec nevěsty a ženicha přičemž se vždycky připlížila nějaká žena z okolo tančícího davu a strčila jim peníze. Po čase se ženich odebral dolů do přízemí za chlapcema a nevěsta zůstala trsat na parketu. Pořád za mnou chodily baby ať jdu taky. Jedna teta byla tak úporná, že jsem se na chvíli zvedla. Zkusila jsem na chviličku napodobit jejich styl tance, ale cejtila jsem se jak naprostej debil, takže jsem se zase rychle odpoklonkovala. Za chvíli mě ale úpěnlivě hypnotizovala nevěsta a všechny mě postrkovaly k ní, rozevřel se tančící kroužek a šouoly mě dovnitř. No, řekla jsem si že tedy asi musim. Polejvalo mě horko, byla jsem rudá jak rajče a snažila se křečovitě usmívat:D. Myslím že jsem to nevydržela dýl než minutu, ale společenské povinnosti jsem učinila za dost. Aspoň měly nějakou srandu…

Kolem desáté se začal podávat kebab. Zapomněla jsem zmínit, že celkově na svatbě bylo asi 300 hostů. Tj. 150 bab. 

Nebylo to tedy nijak slavnostní, protože několik „servírek“ prostě rozváželo na vozíčcích plastové tácy s porcí masa,rýže a opečeného rajčete, k tomu byl jogurt se šalotkou a pepsina. Hlavně během večera neustále nosily ženský obálky s penězma a teta sedící naproti mě vždycky obálku otevřela, přepočítala a zapsala si údaj do tlustýho sešitu. To pokračovalo i po večeři a jídlo bylo signálem, že veselí v restauraci skončilo a každý má jít. Na nesnědené zbytky servírky roznesly boxy a hosté si mohli odnést zbytek domu. 

Pozn. Jsou tu teda mistři zbytečných plastů. Milují kelímky a to vč. tzv. papírových, brčka, všecko zabalí do několika pytlíků a nejradši svačí brambůrky a sušenky …

3. Párty před domem nevěsty

Po jídle jsme se tedy všichni sbalili, já jsem počkala do konce a šla s ostatníma nejbližšíma ženskejma z rodiny ven. Tady už čekali chlapi a nasedlo se do aut.

Jako první jeli nevěsta s ženichem a ostatní za nimi. Kdo by čekal pouze troubení je na omylu. Auta spolu závodí. Někdo se nebojí vjet ani do protisměru, všichni divoce řvou z oken, malý děti trčí ze střešních okýnek… my jsme jeli s mistrem Davidem – taky se na to nebál šlápnout 😀 Takto jsme se všichni ve zdraví dopravili před dům nevěsty a ženicha (bydlí oba v Teheránu, ale tohle byl dům rodičů).

Tradiční tance (tancují jen muži, ženy na veřejnosti tančit nesmí)

Tady už čekala živá kapela a (zatím) živá ovce. Všichni se shromáždili okolo a začalo se hrát. S vygradováním první písně se podřízla ovce. Teda podřízla – rovnou jí uřízli hlavu. Potom obešli kolečko s Koránem nad hlavou a ostatní na ně házely malé sladké bonbony. A kapela hrála a hrála a chlapi tancovali. Ženský už zase měly hábity a zákaz, tak aspoň tleskaly a jódlovaly.

Obětování ovce

Když nám přišlo, že je zábava v nejlepším, kapela to utla, sbalila, všichni se rozloučili a byl konec. V jednu se šlo domů. My jsme si ještě udělali s Jirgenem několik selfie se zvědavýma dětma ale i svatebčanama a taky jsme jeli. Hotoví jsme pak padli na koberec v přízemní kobercové místnosti společně se Samem a jeho bráchou. Hrozně hodná teta Marian nám uvařila ještě čaj (tetu Marian uplně miluju, je zlatá!) a my vytuhli.