113. den Dubaj den II.

Ahmed chrápal asi až do oběda, takže my jsme se povalovali a čekali až se probere k životu. To se stalo zhruba kolem půl jedný. Včerejší schůzka totiž prý nedopadla úplně podle jeho představ, tak kvůli tomu nemohl spát a zabral až k ránu. 

Protože jsme už všichni měli hroznej hlad, nasedli jsme do auta a jeli směrem k Dubai mall, druhýmu největšímu obchoďáku na světě. 

Ano, nemám ráda obchoďáky a řikala jsem si, že tam určitě nepůjdem.  Nakonec jsem ale byla docela mile překvapená. 

Hlad jsme uspokojili prasárnou z KFC a obrazili společně s naším novým kámošem několik obchodů s elektrem, kde sháněl telefon Samsung Note 10+ s černejma sluchátkama. Ale oni nikde černý sluchátka nenabízeli! Museli jsme teda asi do deseti obchodů, aby konečně našel co potřeboval. 

Kromě elektro obchodů jsme ale viděli plno jinejch mnohem zajímavějších věcí. Za mě osobně bylo top obří akvárko se žralokama, rejnokama a nevim jakejma všema rybama který si člivěk zadáčo může prohlídnout z několika stran, pokud zaplatí vstupný, může i do „podmořskýho“ tunelu, do speciálního výtahu kterej jezdí mezi rybama nebo se může i potopit! 

Další fascinující věcí byla herní zóna s virtuální realitou. Kdybych se někdy znovu ocitla v Dubai, nebudu litovat zaplatit tučný vstupný a strávím jedno odpoledne jenom tady. Takhle jsme si prohlídli jak lidi s brejlema zabíjej zombíky a střílej po nepřátelích, což samozřejmě vypadá hrozně srandovně z pozice pozorovatele. 

Dalšími zastávkami byly vodopád, lední plocha, zmenšenina plánovaného super mrakodrapu, který má trumfnout i ten současný nejvyšší Burj Khalifu který měří asi 830m.

Bloumali jsme tam dokonce tak dlouho, že jsme na šestou večerní stihli představení vodotrysků  to se koná venku, na pozadí s majestátním Burj Chalífa jsem si připadala jako na vytuněnější Křižíkově fontáně 🙂

Byli jsme tak uchozený, že po vodotrysku jsme se přesunuli do auta, stavili se na nákup sváči do letadla a jeli dom. 

Tam jsme měli zálusk na bazén, ale hlad byl silnější než touha po koupačce a po jídle už jsme byli líný a bylo pozdě. Pustili jsme si teda raději dost béčkovej film s Johnny Deppem a já si na chvilku připadala jako doma na gauči a hrozně se mi to líbilo. 

Potom už jsme si jen namazali housky na sváču a nařídili si budíky na půl sedmou ráno, abychom byli včas na letišti. 

Před spaním jsem měla čas na rekapitulaci, jak moc život v Dubai připomíná život v bublině. Ve zlatý bublině. Kde se musí hodně vydělávat, hodně to ukazovat, hodně konzumovat, hodně makat, málo (pro mě osobně prosim vás) opravdově žít a za důležitý jsou tu považovaný uplně jiný věci než na čem záleží mně.

Je to pro mě fascinující svět, kterej je skvělý si prohlídnout, alespoň na dva dny, ale ten život musí bejt hrozně těžkej a lidem v Dubai ho teda vůbec nezávidim. Ale každýmu vyhovuje něco jinýho a to je dobře 🙂