114. den Dubaj – Mumbaj – Bangkok ✈️

Vstali jsme před sedmou, sbalili si sváču a rozloučili se s Ahmedem. Až na jeho lásku ke klimatizaci to bylo super a tak opakujeme, že ho rádi potkáme v Praze nebo Egyptě.

Potom už jsme odťapkali na autobus před barákem a taky jsme záhy zjistili, že si nejde koupit jízdenku v automatu. Zeptali jsme se tedy ještě řidiče, když přijel autobus, ale ten nám příliš nepomohl. Mohli jsme si tedy nastoupit zadax s upozorněním, že pokud nás chytí revizor, budeme platit 250 Dirhamů (x 6,3 člověk zjistí přepočet na Kč :D). Trochu mě to děsili, ale co nadělám, tak jsem raději zírala z okýnka a myslela pozitivně. Samozřejmě nás nikdo nechytil a na metru už jsme si poslušně koupili jízdenku. 

Povim vám, takovej transport metrem přímo na letiště je luxus. Pražskej magistrát by se mohl něco naučit v Dubai. Stačilo projít jedním chobotem a byli jsme v odletový hale. Paráda! 

Po návštěvě wc jsme rovnou vytáhli naše íránské zásoby folie a obalil si krosny. Vyšlo nám to jen tak tak. Pak už jsme se zařadili do dlouhé indické řady k odbavení a na dobrých deset minut zabavili nějakýho týpka od Indigo – naší indický nízkonákladovky se kterou jsme strávili následujících x hodin.

Po odbavení jsme absolvovali bezpečnostní kontrolu, dostali štempl a dalším moderním vláčkem alá meteo se přesunuli k části letiště s gaty. 

Nadšeně jsme prošmejdili duty free a pi víc jak měsíční abstinenci jsme chtěli nějakou vzpruhu pro českého alkoholika. 

Hodinu jsme tedy vybírali co to bude a když jsme vítězoslavně postavili placku whisky na pokladní pás, spadly nám hračky do kanálu. Pokud letíme přes Bombay, nesmíme si kvůli jejich internímu zákonu koupit chlast v duty free. Ach jo! 

Naštěstí už byl čas nasedat do letadla, takže můj smutek netrval zas tak dlouho. 

Musela jsem rychle najít dva guajacurany a dát si svou obvyklou letovou dávku dopingu, protože letadlo už začalo popojíždět po ranveji, startovali jsme úplně přesně. 

Zhruba za dvě hoďky už jsme hladce přistávali v Bombaji a po asi hoďce čekání na pracovníka Indigo jsme mohli projít na náš přestup přes další bezpečnostní kontrolu. 

Na indickym letišti jsme ze všeho nejvíc byli zvědaví na jídlo. Obhlídli jsme všechny stánky a vybrali si placku se třema dipama a divnym knedlíčkem. Netušili jsme so to je, ale můj kamarád z Indie, kterýho jsem zatim nikdy neviděla, zato jsme v intenzivním FB kontaktu mi hned objasnil o co že šlo 🙂

Bylo to tak dobrý, že jsme Indii rovnou posunuli výrazně výš v našem žebříčku budoucích cestovatelských destinací.

Několik hodin jsme pak odpočívali na sedačkách a Jiří trochu vytuhnul, zhruba v půl devátý jsem ho ale probrala šli jsme nasednout do našeho dalšího letu. 

Tentokrát byly trochu turbulence a pěkná kosa, takže spát šlo, ale nebylo to tak snadný.  

Měli jsme tedy radost, když jsme v půl 4 ráno usedli na letišti v Bangkoku. Jupíí.