128. – 132. den Mae Hong Son loop na skútru

Rozhodli jsme se trochu provětrat naše popojíždědlo a naplánovali jsme se i (za asistence průvodce a strýčka Google) 600 Km dlouhý několikadenní výlet. Právě na Googlu je snadno k dohledání několik podrobných itinerářů, takže se nebudu rozepisovat do detailů, aby se tu člověk neučetl k smrti, že ano. My jsme si výlet rozdělili do několika dnů a nespěchali jsme s přesuny.

Níže nastíním, jak vypadal náš okruh.

1. Den Chiang Mai – Pai

Z Chiang Mai jsme vyrazili po místní výpadovce. Naštěstí to netrvalo zase tak dlouho a my odbočili směrem na Pai, vyhlášené hipízácké město, kam ale v současné chvíli jezdí hlavně vyžilí hipíci a britská mládež na párty a ochutnat houbičky.

Abych se ale vrátila na cestu, tak jen co se silnice začala trochu klikati a zvedat do kopců, dali jsme si první nudlo zastávku. Cestou jsme se pokochali krásnýma výhledama a další zastávku jsme udělali až u mostu nedaleko Pai, (Pai historical bridge) který Japonci vystavěli za 2. světové války, když se chtěli dostat do Barmy – toho času britské kolonie. Tenhle most ale není původní.

Naší další zastávkou byl kaňon s opět příznačným názvem Pai Canyon. Moc pěkná zastávka, sice už trošku zasypaná turistama, ale i tak. moc pěknej výhled. Jediná potíž byla, že jsme měli už docela otlačený zadky a byli jsme celkově znavený. Proto jsme kaňon moc důkladně neprozkoumali a přesunuli se do nedalekého Cafe Love. To bylo teprve natřískaný téčkama (turisty), jak my důvěrně říkáme otatním batůžkářům a selfie/instagram foto lovcům.

Byl tu ale tak nádherný výhled do krajiny, že jsme neodolali a dali si kafe a maličkatej dortík. Co nám přišlo líto bylo, že všechny stolky u výhledu byly obsazený lidma, kteří čučeli do svých mobilů a pravděpodobně kontrolovali lajky, místo aby se kochali. No co se dalo ale dělat.

Poslední dnešní zastávkou před Pai byl vodopád – Pam Bok Waterfall. Krásný místo ke koupání ve vodopádu, nicméně opět „zamořený“ německejma vřískajícíma turistama. Prozatím jsme potlačili koupací choutky a slíbili si, že se sem vrátíme zítra ráno, kdy nebude v dosahu žádný téčko.

V Pai jsme se potom ubytovali v jedné z mnoha „chýší“. V prvních bungalovech kde jsme se zeptali jsme vzbudili nějakýho týpka a ten byl tak neochotnej a ještě nám nabídnul cenu mnohem vyšší, než avizovali na internetech, že jsme neměli ani chuť s ním zkoušet smlouvat rovnou jsme jeli dál. Zato v Kk Hut byla moc milá slečna a slevě se nebránila, takže jsme rádi zůstali v jejich děravym domečku pod kterým se proháněly slepice.

2. a 3. den Pai

Protože jsme nebyli ve spěchu, rozhodli jsme se v Pai zůstat ještě jednu noc. Jako první jsme zamířili k vodopádu včera okupovanému haldou turistů. Dnes, asi v půl 10, jsme tu bylo úplně sami. Mohli jsme díky tomu i odhodit plavky rochnit se ve vodě dle libosti. Zrovna když jsme byli na odchodu, dorazili teprve první lidi, ale to my už sedali na skútr a jeli omrknout bambusový mosty. Když jsme dorazili na místo ukázalo se, že bambusový mosty jsou další z turistických atrakcí. Za vstup na mostáky se vybíralo vstupné. Pokud ale člověk netrval na nějaké senzační fotce, kterou má pravděpodobně každý, kdo se staví v Pai, stačilo mu omrknout mosty z dálky, stejně jako nám. Za cenu vstupnýho jsme si radši pragmaticky dopřáli nudlo polívku a měli jsme to s hezkým výhledem.

Od mostíků dál vedla nějaká polňačka na výhled, chvíli jsme se po ní vydali, ale když se časem změnila na štěrkovu cestu plnou výmolů, zase jsme to otočili a raději se zastavili u Pai Land Split, tedy trhliny, která se objevila po zemětřesení v r. 2008.

Přes poledne jsme si hodili šlofíka nicméně cestou domů jsme potkali skupinku britských skoro dětí s motorkou v pangejtu. Kolegiálně jsme zastavili, bychom omrkli, zda jsou v pohodě a nepotřebují pomoct. Všichni byli v pořádku a ukázal se, že motorka tam leží už od včerejška. Jeden z Britů ohledával skútr v pangejtu, ostatní s tlemili opodál. Jirgen teda společně s tím jedním odvážlivcem motorku vytáhli, ostatní, evidentně uplně mimo se pořád jenom tlemili. Nasedli jsme tedy a s konstatováním, že takhle to dopadá, když člověk neumí rozumně pít, jsme odfrčeli.

Na večer jsme vyrazili omrknout velkýho bílýho Buddhu majestátně trůnícího nad Pai. Pokochali jsme se výhledem i Buddhou a zase utekli před davem téček v unifikovanejch sloních teplákách. Raději jsme si prolezli místní ovocnej market, kde jsme pokoupili mini meloun a mini ananas, taky banánový chipsy a nějaký zvláštní želé od jedný babičky. Večer jsme završili o kus dál, kde jsme se stavili na nějaké místní slavnosti na náměstí, Všude bylo plno stánků s jídlem, ženský tančily typické tance a byly tu k vidění i stánky s oblečením. Počet turistů překvapivě nula:-)

4. Den Pai – Mae Hong Son

Další den jsme se rozloučili s Pai a vyrazili směr Mae Hong Son. První zastávkou bylo koupání u vodopádu, následovala pauza u drahý benzínky v prdelákově, kde nám babča zkušeně natočila nejdřív béňo do odměrnýho válce a potom pěkně nasměrovala přímo do nádrže skútříku.

Kromě krásnejch výhledů a nudlí, co jsme si dali k obědu, za zmínku stojí snad jen pokud o návštěvu vodopádu. Dle cedule u silnice neměl být vodopád daleko. Sjeli jsme tedy do vesničky a pokračovali dle cedulí po polňaččce mezi políčky. Chvílema se z polňačky stával super prudkej kopec, chvílema taková rozbrázděná stěrová cesta. Chvíli jsme /Jirgen řidič/ se s ní prali, nicméně potom, co jsme ujeli ani ne třetinu a byl to strasněj mord jsme usoudili, že to asi není nejvhodnější terén pro naší motorku. Obrátili jsme to a cestou jsme se trochu porochnili v jedný díře. Sice jsme byli zklamaný, že jsme neviděli vodopád, ale štěně u nedalekého krámu nám to vynahradilo. Pěkně jsme ho pomučili a frčeli jsme dál.

v Mae Hong Son už jsme toho zase měli plný kecky a těšili se na oddech. Asi na třetí pokus jsme se dohodli na ubytování u jednoho dědy za 250 Bahtů.

Na večer jsme si ještě prohlídli Wat Phrathat Doi Kongmu. Chrám nad městem s krásnou vyhlídkou. Bohužel, jen o chvilku jsme propásli západ slunce. Takže jsme si při cpaní se nudlema na nočním marketu slíbili, že zítra západ musíme stihnout!

5. Den Mae Hong Son

Dnešní den byl vyloženě odpočinkový. Nejprve jsme se vydali k nedalekým horkým pramenům Pha Bong. U pramenů to vypadalo jako na starým koupališti. Kolem se potloukalo několik lidí z personálu ale jinak tam bylo pusto prázdno. Naznačili jsme, jestli se můžeme jít mrknout dovnitř a po svolení jsme obhlídli smrdutý špinavý bazének. Na vrchu plaval nějaký mastný film a v rozích se krčily hromádky spadanýho listí. Nic moc. O kus dál byl bazén, kterej u mě normální barvu, nicméně byl plněnej přefiltrovanou pukavcovou vodou z vedlejšího „mastnýho“ bazénku. Nštěstí byo tak 35 stupňů, takže nás koupání ve vařící vodě zrovna nelákalo a nemuseli jsme zvažvat jestli tyhle horký prameny budou zdraví prospěšný či naopak.

Cestou jsme viděli odbočku k vesnici „dlouhých krků“, kde mají ženský na krku takový ty fotogenický obruče a připomínaj žirafy. Přišlo nám to trochu divný, „jet se tam podívat“, ale vyrazili jsme i přesto. Cestou jsme viděli: 2 živý hady plazící se ze silnice, jednoho solidního přejetýho. To byl ale to nejzajímavější. Vesnice totiž byl za řekou, kde jako dobří obchodníci nabízeli převoz pramičkou za 20 Bahtů na osobu. OK, to bych ještě brala, ale vstupný do vesnice pro turisty za 300 Bahtů na osobu – ano, víc než stojí naše bydlení, tak to no way. Zasmáli jsme se a zase se otočili. Alespoň bylo po morálním dilema zda podporovat „lidskou zoo“ nebo ne.

Večer jsme ještě zmákli na západ slunce výhled od Wat Phrathat Doi Kongmu.

5. Den Mae Hong Son – Bezejmenná vesnice

Zase se budu opakovat, ale skutečně to nejlepší, co Vás na týhle cestě potká, jestli se tudy někdy vydáte, jsou nádherný výhledy. Přesně ty nás provázely dnešním celým dnem. Za nás osobně byla tahle etapa nejkrásnější.

Nejdřív jsme se nacpali (kdo by to byl řekl 🙂 ) nudlema. Následovaly pauzy u vodopádu a krásnýho jezera. Nejlepší podívaná ale byla na mega vodopád Mae Surin. Pokud se navíc vydáte cestou značenou zákazem odbočení, vyhnete se při troše štěstí naddimenzovanému poplatku pouze pro cizince 200 Bahtů. Po cestičce se totiž dá dojít až k vyhlídce na tuhle krásu přírody.

Dnešní etapa byla fakt dlouhá a my jsme se fakt courali protože jsme stavěi na každý mezi na kochání se a fotky. Do Mae Sariang to bylo ještě víc jak hodina a půl cesty a nám se krutě nechtělo dál. Zastavili jsme tedy někde po cestě, kde jsme narazili na ceduli „room 300“. V opodál stojící budko/chýši jsme se zeptali bábušky a mnicha v oranžovém, co uměl trochu anglicky na možnost spaní. Mnich nám ukázal pokojík, kde sice peřiny dvakrát nevoněly a koupelna vypadala tak všelijak nicméně ten výhled! Ten byl tak perfektní, že jsme nakonec ukecali trochu lepší cenu a lebedili si na terásce. Dokonce náš přišli okouknout místní vořeši, tak jsme měli i nový chlupatý kámoše.

Nicméně, když jsem vylezla z koupelny, ukázalo se, že to nebyli jediní kámoši, který s náma chtěli sdílet společný prostor. Zhruba půl metru od postele byl za trámem stočenej had. Kdybych věděla, že je to užovka, jsem v klidu, ale pomyšlení na to, že to může bejt i JINEJ had, mě moc netěšilo. Jiří tedy statečně zel za paní domácí a syčením jí vysvětloval, že bychom s ním neradi sdíleli pokoj. Baba nejdřív nechápala, pak se začala řehtat a nakonec teda nerada, ale šla. Na lov hada se vybavila sprejem proti švábům a mravencům a čelovkou. Posvítila za postel a uštědřila hadovi první dávku švábo-spreje. Ten naštěstí nic nedělal, až jsme si mysleli, že je mrtvej. Po druhý sprše se ale už začal hejbat. Naše Amazonka teda odněkud dotáhla ještě banánovou větvičku a milýho (naštěstí ztuhlýho) hada, začala šťouchat větví. Ten se někam odplazil pod chajdu k naší radosti se do rána už nepřiplazil. 😀 😀

6. den Bezejmenná vesnice – Chiang Mai

Jen co jsme vyjeli od hadího domu zjistili jsme během pár metrů, že jsme píchli. Nezbývalo než se vrátit. Mnich Jirgena odkâzal do vesnice, kde se o kolo postaral za 200 Bahtů (150 Kč) zkušený místní mechanik . Do půl hoďky jsme mohli vyrazit. Počasí nevypadalo nijak extra, ale drželo a nakonec jsme to většinu cesty zvládli za sucha.

Cestou jsme si dali pauzu na, no hádejte, nudlo polívku:-) a natočení zásob vody.

Potom už jsme se rozhodli vynechat vrcholek Doi Inhaton. Zastavili jsme jen u vodopádu Wachiratan a frčeli se zdřevěnělýma zadkama do Chiang Mai.

Tady nás zastihnul excelentní slejvák zrovna když jsme přes sebou měli asi hodinovou cestu přes celý město. Počkali jsme teda asi půl hodiny pod nějakou markýzou než to přejde a potom si rovnou zajeli k pánovi do Krua Madam na dobrou večeři nedaleko od Holiday Chiang Mai, které se stalo naším přechodným domovem.

To nám pro dnešek stačilo ke štěstí.