152. – 153. den Přelet do Ha Long Bay a česká pivní družba

Dnešní den jsme celý strávili na cestě. Kolik jsme toho nalítali za poslední měsíc jsme snad nestačili za poslední dva roky :D. Dneska jsme se ale chtěli potkat s Jiřího kámošema, co se zrovna octli ve Vietnamu, takže plán byl jasný.

Hned ráno jsme tedy vyrazili nám důvěrně známou žlutou linkou na letiště a tentokrát jsme jeli ještě pomaleji než posledně. No jo, nedalo se nic dělat. Z autobusu jsme vystoupili asi tři kilásky od letiště a zbytek cesty se jali dojít. 

Let s Vietnam airlines trval hodinu, která docela rychle utekla. Jen co jsme vysrkli coca colu kterou jsme dostali, už jsme dosedali v Hai Phong, takže hlasité chrápání Číňana za námi bylo relativně snesitelný. 

Potom, co jsme vylezli pidiletišťátka vyvstala otázka jak se dostat na autobusák v centru města. Opodál stály dva autobusy, tak jsme zkusili naše štěstí u nich, ale bez úspěchu. Prý do města nejedou. 

Zase se začala objevovat naše zpruzelost a tak jsme si zavolali Grab a přesunuli se taxíkem. 

Na autobusáku jsme se snažili najít MHD autobus do Halong, co měl údajně jezdit každých dvacet minut. Nic ale nemohlo být vzdálenější realitě. Žádný takový bus tam za hodinu našeho čekání nepřijel ani neodjel. Týpci s tranzitem nám nabízeli odvoz za 100 K. Na to jsme nechtěli přistoupit. 

Ach jo. Po hodině a půl co jsme neviděli jiné východisko jsme se s chlapci dohodli na 80 K za osobu a nasedli. Senta už měla.hlad že začínala šilhat a tak si chtěla od babušky koupit bagetu s vajíčkem. Ta měla ale jen šunku a jako vege verzi nabízela bagetu s taveňákem. Za dvacku. No to vůbec. 

Slevit ale nechtěla. Asi za pět minut přišla jiná tetka s taveňákem, vlezla přímo do dodávky kde jsme čekali na odjezd a nabízela bagetu za 15. To by v téhle zoufalé situaci asi šlo. 

Začala teda „vařit“ bagetu s taveňákem a chilli omáčkou, přičemž po asi třičtvrtě hodině čekání v autě se zrovna teď týpek rozhodl že už jedem a začal odjíždět i s nebohou paní bagetovou ve dveřích. 

Ta cupitala vedle a nakonec to přežila bez újmy na zdraví. Aspoň myslim. 

My se konečně zaradovali že jedem, ale nebyla to tak úplně pravda. Zastavovali jsme na každý mezi a nabírali plno lidí ale i balíků… Už jsme byli tak otupělí, že jsme vytáhli poslední zbytek švestky, vyžahli ho a jen se všemu smáli, včetně vražednýho jízdního stylu strejčka za volantem.

Za tmy nás chtěl strejda vyhodit v Ha Long někde u dálnice, ať si ubytek dojdem a my protestovali, až to nakomec dopadlo tak, že jsme stejně vystupovali někde v řiti, jelikož Ha Long jen projížděl a nezajížděl vyloženě do města. 

Dneska už nás nemohlo ale dostat nic. Byli jsme už velmi blízko Ha Long a setkání s Jirgenovo kamarádama co byli ve Vietnamu na brutálně hromadné dovolené ve skupině asi 20 lidí – Majklem, Kotym a Krtkem. 

Doplácali jsme se tedy až k našemu ubytku z bookingu který se ukázalo být pěknou zatuchlou špinavou kobkou. Sice jsme byli už dost rezignovaní, ale zase ne tolik. Panu hoteliérovi jsme poděkovali, požádali ho o storno a popošli o 500 metrů, kde jsme za víceméně stejnou cenu dostali něco kvalitativně mnohem lepšího. 

Konečně nastal čas na zaslouženou odměnu. Sraz s Majklem, Kotym a Krtkem byl pro Jiřího velkej balzám na duši. Nejdřív jsme si dali zbytečně drahý nudle k večeři, potom jsme se přesunuli na nedaleký plastový židličky k soudku bia Hoi Hanoi. Jedná se o čerstvý pivo v malých (2l) keg soudečkách. 

Paní „výčepní“ byla tak skvělá, že jsme si dali hned několik kusů a došlo i na konverzaci pomocí google překladače. Kluci měli na další den ráno naplánovaný výlet do Halong Bay, takže jsme zábavu kolem půlnoci utli a dohodli se na pokračování zítra. 

Další den Senta limitovaná časem vyrazila s předstihem na ostrov Cat Ba, my si udělali pohodu na kafi a taky jsme objevili místo se skvělým Pho

Po flákacím dni jsme se těšili na chlapce. Nejdřív jsme jim ukázali pho „restauraci“. Když viděli několik krys probíhajících kuchyní, byli trochu skeptičtí, nakonec ale uznali že polívka byla moc dobrá. Po jídle už mohl začít večírek u paní s Bia Hoi. Ta když nás viděla, z dálky mávala. 

Byli jsme spokojený, že se nám povedlo v tak turistický destinaci najít tak srdečnou paní co si k nám s radostí sedla ve svém pyžámku a v rámci možností s náma i pokecala. Dostali jsme k pivu i ovoce a oříšky jako pozornost podniku. 

Odcházeli jsme až ve chvíli, kdy jsme vyprázdnili poslední ze soudků v mrazáku.

Takový hezký večer to byl! 🙂 Děkujeme paní pyžámková, díky kluci.