5. den Chefchauen

Včera před spaním jsme si naplánovali výšlap na horu, kterou jsme měli za “barákem” podle google návodu, co našel Jiřina. Dali jsme si snídani v medině v dědkovskym doupěti – opečenej rohlík s marmicí a máslem, vajíčka, salám, olivy, veselá kráva a jejich mazací tvaroh. K tomu tradičně… chleba a čaj. Potom jsme si koupili malou sváču a vyrazili na výlet. Dle popisu celodenní. Vyšli jsme na “našem” konci mediny a rovnou se dali po schodech do kopce, následně podél hradby až jsme se dostali na cestu bez aut a furt jsme stoupali a stoupali. No asi po 2 km už jsme byli hotoví. První výhledy se ukázaly relativně rychle a s první (vlastně i poslední) vyhlídkovou terasou jsme si říkali bůh ví jak už nejsme daleko. Opak byl pravdou. Šli jsme ještě pěknou štreku, kolem mrtvýho psa, kolem dětí sekajících otepi nějakejch zelenejch listů, kolem oslů, chatrčí místních horalů. Tak v polovině z jedný chatrče vylezl nějakej echt špinavej hnusák a šel kus cesty s náma a furt něco blábolil. Naštěstí se pak zdejchnul, zato se ale objevil jinej bílej páreček, kterej nás suveréně předběhl v nesmyslnym tempu. Čím jsme byli výš, tím byla víc mlha. Nakonec jsme se vyškrábali téměř na vrchol, ale.mlha byla tak velká, že jsme nahoru nedošli. Měli jsme toho plný kecky a nebylo ani vidět na krok. Celkem jsme vylezli asi 1000 výškových metrů. Vrátili jsme se tak akorát na brzkou večeři, takže jsme si dali napůl tažín s kuřetem a citronem, kterej byl super a čaj. Jedli jsme na střešní terase a zbytky kostí sežraly místní prašivý kočky. Pak jsme si trochu odfrkli na terásce našeho krásnýho ubytování (rozhodně nejhezčí za celou dobu) a vyrazili jsme si koupit na autobusák lístek na další den do Meknésu. Chtěli jsme si za 10 Dh vzít tágo, ale když furt žádný nejelo a my byli už v půlce, tak jsme to prostě došli. Těsně před zavřením jsme chytli jednu společnost, koupili lístek na 12:30 a šli zase domu. Cestou jsme ochutnali smažený těsto, vypadalo to skoro jako churros, jen se to jedlo jen tak z papíru. Tři kusy stály 1Dh. Cestou domů jsme si koupili pizzu do krabice a snídani na další den, abychom to mohli sníst na terásce. (Pizza teda byla hnus, naprosto bez chuti a zápachu.) Na terase jsme se potom dali do řeči se Švédem Larsem, toho času žijícím v Norsku, hulícím hašiš pokaždé, když jsme ho potkali. Jiří samozřejmě hned zjišťoval kde a za kolik nakoupil, tak se chlapci bratrsky rozdělili, Jiří mu dal 50 Dh za slušnou krychli a u čaje smotali kuřivo. Potom jsme se bavili o našich marockých dojmech a tak různě. Chlapci vypadali zčápnutě, já si dala taky trochu, ale necejtila jsem nic moc. Spíš teda to nic. Pak jsme dali sprchu a šli se zmorděný natáhnout. Jen co jsem se natáhla, musela jsem pádit na wc a evidentně ani hašiš a ani pizza nebyli moc dobré, poněvazdž jsem jak šakal potupně vrhla a šla okamžitě spát.