Vstávačky jsme si dali asi v jedenáct, snídani udělali Gökhan a Buse, která u nás spala a totálně jsme se přežrali. Byly míchaný vajíčka s cibulkou, paprikama, pastirmou, salámem, sýrem… no žraso. (Pokud by to náhodou někdo nepostřehl, pro jistotu upozorňuji, že tyto zápisky se budou víc než na cokoliv jiného zaměřovat hlavně na jídlo. Historii a kulturu moc nečekejte.) Potom dorazil i Birol a donesl další dobroty. Náš brunch se s čajíčkama, kafem a vším okolo protáhl asi do jedné hodiny a zhruba v půl druhé jsme se nalodili k Birolovi do auta. Ten nás svezl do nedalekého parku na výhled na druhý most (v Istanbulu jsou celkem 3 mosty přes Bosporus, auta platí speciální poplatek za přejezd, často vznikají strašný zácpy). V parku měli i jezírko s vodníma želvama a vůbec to je na Istanbul nestandardně hezky čisté a zelené místo. Potom jsme se přesunuli autem do Kadikoy do Bostanci, kde jsme se v parku u moře vyvalili do trávy. My jsme se poflakovali a dopřávali si zatím nekončící chill na sluníčku a naši turecký kamarádi se tam potkali s Gokhanovými kámoši, kouřili, dali si pivsona a slunečnicová semínka. Jak odpoledne pokročilo, koupili jsme si sváču v nedalekém občerstvení (sýrový toust za 4 liry´tj. 15Kč) a přesunuli se k autu a typickým jízdním stylem Turků – rozuměj silniční anarchie a džungle – jsme dojeli zpátky do Beykozu ke Gokhanovi. Tady jsme se rozloučili s Buse, která nasedla na autobus a čekala jí dlouhá cesta domů, do evropské části Istanbulu, my s Gokhanem a Birolem jsme nakoupili v krásně čisťoučkém řeznictví hovězí párky a v nedalekém Bimu (sámoška) kolču a pečivo. Doma jsme si pak připravili hot dogy s cheddarem, karamelizovanou cibulkou, nakládanou okurčičkou a majonézou, který chutnaly nad očekávání dobře. Birol se po jídle hned rozloučil, nebylo mu chudákovi vůbec dobře. Ke konci dne už bylo slyšet že má rýmu a chraptí. Bylo mi ho líto, protože nás obětavě vozil dva dny svým autem, koupil nám plno dobrot a vůbec, byl s ním fajn pokec. Taky nám nabízel, kdyby nás Gokhan už nemohl a nebo nechtěl hostit, ať beze všeho dorazíme k němu, že má pokojíček s dvěma postelema, že tam můžeme bejt jak dlouho cheme a kdyby cokoliv, ať dáme vědět. Doufám, že ho zítra pé-zetka ve škole úplně neoddělaj (je to totiž taky učitel, stejně jako Gokhan a Buse). Gokhan vypadal taky nějak přejetě, tak si šel brzo lehnout. Na zítřek máme domluvenou snídani v 7, držme si palce aby nám to vyšlo.