Ráno jsme rezignovali na dělání snídaně a poprvé za náš pobyt nechali jít pana učitele do školy hladového. Byli jsme tak líní, že jsme celé dopoledne proflákali a věnovali se jen balení batohů a focení výbavy.

Zhruba ve tři jsme se konečně vykopali ven na cig köfte a adana kebab v malém bistru z rohem. Potom jsme si koupili slunečnicová semínka a prošli se do parku kde jsme byli s Buse, Gökhanem a Birolem před pár dny. Bavili jsme se krmením vrabčáků. Jsou tak vyčuraný, že poznaj kde je semínko a kde jen prázná slupka, které vůbec nevěnují pozornost. Moc dlouho jsme v parku ale neposeděli, protože začalo hřmět a pršet. Přesunuli jsme se tedy domů a počkali na Gökhánka. Ten se za chvíli objevil ve dveřích i s Birolem, tak jsme postavili na čaj a kecali jsme.

Oba mají jakožto učitelé angličtiny na svých školách na starost nějaký projekt, kde musí přihlásit studenty do nějakèho centrálního e-learningu angličtiny. Pokoušeli se o to ale neúspěšně. Navíc, oprava Gökhanova notebooku se moc nevydařila a nakonec ho musel odnést do opravny, takže přihlášení z našeho tabletu tomu asi taky moc nepřidalo…
Naprosto línej a proflákanej den jsme završili večeří šampionů, kdy jsme si zašli na cig köfte (kořeněnè kuličky z bulguru s kořením, buď podávané v tenké tortile nebo na salátovém listu), pide se sýrem a hovězím (pečené plněné těsto ve tvaru loďky), salát z drobně krájených rajčat a paprik, zelenina, ayran. Opět ve mě s množstvím spořádanýho jídla přímo úměrně narůstal pocit nekonečné blaženosti. Úplným vrcholem ale byl dezert. Teplé těsto plněné pistáciemi a takovou vaječnou bílkovinou v několika vrstvách. Uaaaaaaaa. Domu jsme přišli totálně přežraný. Zjistili jsme, že nám mezitím napsala na Couch surfingu jedna holka, že u ní zítra v Sile (čti Šile) můžeme přespat. Zjištění, že můžu oddálit nocování na pláži mě víc než potěšilo. Rozloučili jsme se s Birolem a pozdravili další z Gökhanovo mnoha kamarádek, které u nás za ten skoro týden přespaly:D a šli jsme spát.