15. den Sinop

Ráno jsme vstali těsně po tom, co Mustafa prchnul do práce a dali si hovor s Kanadou. Vyrazili jsme pak hned ven, koupili jsme si snídani a spořádali jsme ji na lavičce u moře. Bylo docela zataženo, ale zároveň dusno. Po snídani jsme si chtěli projít válečnou loď co jsme včera nestihli, ale ukázalo se, ze včera asi kotvila v Sinopu naposled, protože zmizela.

Rozhodli jsme se proto pro plán B) a to vyšplhat na kopeček nad městem abychom si mohli vyfotit výhled. Vydrápali jsme se do kopce a vzali to ještě skrze hřbitov. Zpětně jsme zjistili, že hřbitov byl spíš zacházka než pomoc ale aspoň jsme došli k objevu, že jim tam tlumeným hlasem z megafonu pouští nějakou smyčku ve které patrně odříkávají modlitby, což nám přišlo docela zajímavý. Doplazili jsme se na výhled na město pod areálem Jandarmy (ten bohužel zabírá nejlepší místo pro výhled). Z našeho plácku tedy hyzdily případnou fotku novostavby, proto jsme rovnou fotku vzdali a odšourali se zase dolů. Prošli jsme se městem k Aladinově mešitě, medrese (bývalá náboženská škola vyššího typu) a hamamu (turecká lázeň). Dali jsme čaj a protože se začal ozývat v našich žaludcích hlad, vzali jsme to přes sámošku. Nakoupili něco málo k obědu a hlavně věci na kuře na paprice. Dohodli jsme totiž s Mustafou že uvaříme večeři.

Došli jsme domů zrovna když se zatáhlo a ukuchtili jsme si k obědu těstoviny a dali si zaslouženého šlofíka:-).  Kolem půl čtvrtý jsme se zmátořili a na drátě s Lácou začali kuchtit kuře na paprice. Byl docela boj tady sehnat papriku a když už se to povedlo, stejně to chutnalo trochu divně. Nicméně Mustafa dorazil z práce dost hladový, snědl všechno, dokonce si přidal a ocenil pivo k večeři. Naše alko debata se stočila k českým pálenkám. Co bychom to byli za Čechy, kdyby zůstalo pouze u teorie. Vytáhli jsme proto z batohu hruškovici a nalili degustačního panáka a tim zpečetili Mustafův sen o výletu/později možná emigraci do České republiky.

Po večeři jsme se vypravili ješte ven na čaj a kafe a projít se kolem moře. Setmělo se a my se začali vracet směrem k domovu, když jsme najednou narazili na dav lidí, který řečnil. Ukázalo se, že zrovna dneska se slaví 15. Den ramádanu kdy mají speciální slavnost. Připraví malý model lodi a lidi chodí v průvodu městem, zpívají a vybírají peníze. Vychází to z místní pověsti a neslaví se to nikde jinde než v Sinopu. Počkali jsme až se dav rozejde ve zpívající průvod (během toho jsme se najednou ocitli u našeho psího kámoše který chtěl zase drbat, v čemž jsme mu rádi vyhověli) a připojili se. V chumlu jsme došli až k našemu domu, kde jsme si na dobrou noc dali meloun. Protože Jiřinu bolela hlava, šli jsme poměrně brzy spát. Navzdory noční bouřce jsme spali jak zabitý až do rána.