Bolebřich přetrvává. Dlouho jsme proto spali, odpočívali a jedinou naší dopolední aktivitou bylo dojet výtahem na snídani do 9. patra.

Vždy tu podávají připravený talíř se sýrama, olivama, vajíčkem, trochou zeleniny a občas i hnusosalámem (hovězí obdoba junioru). K tomu si pak člověk může nabrat další věci co jsou k dispozici (med, marmeládu, ovoce atd). Vzali jsme si tedy každý zafoliovamý talířek a ukázalo se, že polovina sýrů na něm je plesnivá. Když to Jirgen šel ukázat člobrďovi v kuchyni (s cílem ho jen upozornit), jenom tak pokrčil ramena a řekl že je sıcak (horko).

Pak začal něco blábolit a Jirgoš řekl že tamam (dobrý). To asi člobrďu uklidnilo, protože ho to dál nezajímalo. Ty ostatní plesnivý připravený talíře tam nechal, nám nic jinýho nepřinesl… Holt asi víkend před Bayramem, co bysme chtěli žejo. Po snídani jsme opět zapadli na pokoj a pokračovali v reinkarnaci.

Stejný scénář jsme opakovali i následující den. Já si střihla odpoledne procházku na místní hrad, udělala pár fotek a protože Jiřího zdravotní stav se nezměnil, zařídila jsem ubytování ještě na jednu noc. Večer už se Jiřan trochu probral a doplazil se alespoň na čaj, přitom se mu podařilo ztratit kartu od hotelového pokoje, kterou jsme už nenašli. Zítra snad popojedem o kus dál.