Vzbudili jsme se ze zimy opět do naprostýho vedra. Okolo stanu už pomalu vegetovaly krávy a některé jsme museli odhánět, aby nám začaly žvejkat sušící se plachtu od stanu.

Snídani jsme už ani nemohli dojíst, protože sluníčko mělo pěkný grády, rychle jsme vyrazili na cestu zpátky do Omala, odkud jsme chtěli stopnout někoho kdo nás sveze zpět pod kopečky do Kachetie.

Netrvalo to ani moc dlouho a cestou nám zastavilo auto z půjčovny, ve kterém se vezl pár ve věku zhruba našich rodičů velmi atletických postav. Ptali jsme se hned, jestli jsou z Německa.

Ukázalo se, že Jana je původem z české vesničky nedaleko Brna a provdala se za Štefana do Rakouska. Povídali jsme si tedy česky a cesta rychle ubíhala. Ukázalo se, že dneska Jana se Štefanem jedou dle jejich detailního třítýdenního itineráře na klíč až dolů. Jana nám hned nabídla že pokud chceme, můžeme se s nimi svézt. Její nabídku jsme přijali s nadšením a zastavili jsme ještě krátce v Omalu, kde jsme si nechali u jednoho guest housu věci zbytečný na tahání do hor, který by nám jen zatěžovaly batoh.

V půjčovně aut prý nedovolili, aby přes sedlo jeli sami a donutili je mít s sebou řidiče. Když se ale zastavujeme na vrcholku hory cvaknout si nějaké fotky, potkáváme tu týpka z Olomouce, kterej si v pohodě šoféruje a zdá se, že půjčovna jeho auta je identická s tou Štefanovou.

S Janou a Štefanem jsme se rozloučili na benzínce nedaleko Telavi, do kterého nám zbývá urazit asi 10 km. Děkujeme za svezení a bohužel si zapomínáme udělat selfie. 

Téměř okamžitě nám u benzínky zastavil kluk v dodávce a během chvíle jsme už vystupovali v centru Telavi – hlavním městě vinařského regionu Tušetie.

Tady jsme si koupili nejlepší teplej křupavej chleba a ubytovali se v nejlevnějším guest housu Farmers hous. Sice tu měli elektřinu taženou ze zásuvky a bylo vidět, že je to tu všechno tak nějak v rekonstrukci, ale paní Manana a jeji (asi) dcery byly tak strašně milé a srdečné, že se nám tu moc líbilo. Do centra to taky není moc daleko, tak jsme ze sebe smyli špínu tří dnů a vyrazili se porozhlídnout po městečku.

Asi nejzajímavějším místem je 900 let starý platan, nedaleko se plazící sochy šneků ve stylu steam punku, domky v centru a krásná budova místní umělecké školy. Muzeum jsme tradičně vynechali a místo něj zamířili do “lesa” kudy se šlo neosvětlenou ulicí okolo mrtvého psa. Sice se to zdálo jako úplná blbost, ale v tomhle lese uprostřed ničeho se najednou vyloupla restaurace Offside, která by mohla být kdekoliv v západní Evropě. Měli tu několik lokálních řemeslných piv za super cenu (2 lari za půl litru točenýho – 16 Kč) a super domácí chinkali s netradičně jehněčím masem. Narvat se vším tímhle nám přišlo jako super završení dne.