58. – 59. den Stop a naposled Tbilisi

Nespěchali jsme se vstavanim a tesili se az opustime Signagi. Protoze jsme nemeli nakoupeno nic k snidani, tak jsme se rozhodli dat jeste jednu sanci mistnimu pohostinstvi a odvazili se vyzkouset neco jako bufac. Porucili jsme si parek v testicku a caj. Kdyz nam po dojedeni babka sdelila, ze parek v testicku stoji skoro jednou tolik co normalne, nejdriv jsme se tomu vysmali. Bohuzel, stale trvala na svym, takze jsme ji zaplatili co chtela a nad Signagi uz definitivne zlomili hul. 

V ubytovani jsme si vyzvedli batohy, pani domaci nam dala ochutnat teply domaci mliko / myslela jsem, ze to bude tezky pozrit, protoze nemam rada takovy to “prirodni”aroma/ ktery me prekvapilo a bylo dobry.

Se stopem to tu takzy neni uplna brnkacka a tak jsme poposli k odbocce od klastera, abzchom zvysili nasi sanci. To se ukazalo jako spravne rozhodnuti. Zastavil nam typek vzezrenim pripominajici drogoveho mafioza, ktery zil 15 let v Rusku a hodil nas na odbocku. Na zadni sedacce vezl dve deti, takze jsem se necitila nejak v ohrozeni, ale stejne jsem rada ze vystupujem. Uz jsme si stopli i lepsi…

Treba jako nasledujiciho farmare. Je mu 21 a vzpada skoro na tricet. V Kachetii ma velkou rodinnou farmu, kde vzrabeji specialni syry – kazdej den 200 kusu a prodavaji je ve spesl szrarnach v Tbilisi. Dobre si povidame a hlavne – hazi nas az k Vahidovi pred praci. Mame to teda kliku. Navic dostaneme jeste “darek” v podobe domaciho zeleneho vypestku. 

Za chvili uz se potkavame s Vahidem, kterej ma plny ruce prace s popohanenim nemakajicich gruzinskych delniku a tak nam v rychlosti jen predal klice od bytu a my se presouvame k nemu a jen se valime a dopisujeme zazitky, protoze mame brutalni zpozdeni v tomhle ohledu.

Vecer se potkavame i s nasima staryma znamyma Fatimou a Alim /Vahidovo kamaradi z Iranu/ a jdeme spolecne na pivo a jidlo do Samikitna.

Dalsi den nas Vahid prosil o pomoc s uklidem jednoho bytu, kam se bude stehovat. Tenhle byt se taky predelava a je potreba tam provest jeste nejaky upravy. Souhlasime, radi pomuzeme. Po snidani se nejdriv stavujeme ve Vahidove kancelari, pracujeme jeste na zazitcich a zhruba nacrtavame dalsi plany cesty. Vahid mezitim jde tradicne zkontrolovat delniky a… nesetkavame se driv nez ve ctyri hodiny na pozdni „oběd“ a posleze se dozvidame ze dnes se do jeho noveho bytu nepodivame, peotoze musi zustat s delnikama az do vecera, jelikoz jsou ve skluzu.

Pro nas to znamena zabitej den. Zpruzelou naladu se pokousime neuspesne rozehnat dortem v cukrarne, ale jako naschval si objedname neco neskutecne nepozivatelnyho. Jiri uz vypada peknou chvili jako natlakovanej papinak a tenhle stav ho neopousti az do vecera. Kdyz Vahid i v osm vecer pracuje, rozhodujeme se, ze si dame lahvinku piva nekde v parku, potom se presouvame na balkon a az to nam zveda naladu. 

Nas kamos se nakonec ukazuje ve dverich asi ve tri v noci, kdy uz jsme ulozeny ke spanku.  

Ukazuje se, ze musel s jednim známým do nemocnice, protoze ho chytnul zlucnik a tak skejsli celej vecer…