Vstali jsme velmi pozdě a naordinovali si válecí den. Nespěchali jsme tedy ven a vyladili si náladu shlédnutím několika videí kuchařského umění Jirky Babici :-). Např. Takovej salát s bramborovou zálivkou s jitrnicí, to je masterpiece! Potom jsme si dli k obědu chleba a vyrazili ven. Nejdřív jsme to vzali do údajně nejstarší čtvrti Jerevanu – Kond. Tady jsme se prošli úzkýma uličkama mezi původníma baráčkama s plechovejma střechama, vedle kterejch už se hustě staví vysoký novostavby který vypadaj jako kancly. 

Z Kondu jsme se vydali kousek od Náměstí republiky do prodejny koberců Tufenkian, kde v přímym přenosu tkala pani s pánem na obrovskym stavu koberec. Jeden člověk dokáže tímhle způsobem vyrobit 1 metr čtvereční za 1 měsíc a ceny jsou samozřejměhodně vysoký. 

Po pauzičce v parku jsme zamířili na místo který jsme pracovně pojmenovali herní kavárna. Funguje to tak, že člověk zaplatí za hodinovej tarif a zkonzumuje čeho kolik chce (samoobslužnej systém, voda, čaj, limča, sušenky a slaný tyčinky) a může se tam věnovat čemu chce. Brouzdat na internetu, hrát hry, jen tak se s někym sejít na pokec… my jsme si půjcčili jejich deskový hry a dvě hodiny u čaje pařili v klimatizovanym prostoru – skvělý! Slečna u který se platilo nám na závěr dala ještě několik arménských tipů včetně toho, ať určitě zkusíme nakladaný pařáty slepičí že je to něco jako jerky a všichni to jedi k pivu.

Po těsné prohře v herní kavárně jsme ještě chtěli stihnout západ slunce z kaskády, ale ukázalo se, že jsme to moc nestihli. Pak už jsme se vypravili k domovu kde usme si ukuchtili večeři, pokecali s Rakušákem a Indem a šli na kutě.

Další den jsme si naordinovali odpočinek od sebe a rozdělili jsme se. Já se dlouho válela, zavolala si s Prahou, jemně oprášila jógu a vyrazila do muzea Arménské historie. 

Jirgen a Urbex…

Já jsem si naopak naordinoval trochu toho dobrodružství a po dlouhé době jsem mohl také strávit nějaký čas sám se sebou. Na radu kamaráda Petra jsem se tedy vydal prozkoumat opuštěnou technologickou památku Radio Optical Observatory ROT-54. Ta se nachází cca hodinu jízdy autobusem za Yerevanem. Po příjezdu do vesnice Antarut (dál bus nejede) je to cca 4km pěšky. Co vám budu povídat, byla to nádhera a něco takového jsem nikdy neviděl. Navíc jsem po celé 3h nepotkal ani nohu a mohl si tak všechny přilehlé budovy a zařízení nerušeně prolézt. Když jsem se dostal k hlavnímu satelitu, tak jsem nemohl uvěřit jak je obrovský. Když jsem se dostatečně pokochal, tak jsem vyrazil zpátky od vesnice na autobus. Po cestě mi sám od sebe zastavil děda v žigulu a nabídl svezení do vesnice. Nevěděl jsem v kolik bus jede, tak jsem se šel poptat do nedalekého magazínu a při té příležitosti jsem si tam koupil jedno orosený za odměnu 🙂 Hned se ke mě seběhla banda chlapů co stali okolo. Uvolnili mi sezení před krámem a k pivku mi hned donesli kávu a sušenky. Nakonec mě pozvali i na skvělý oběd, který byl kompletně dělaný na ohni. Dobře jsme si parusko-česky pokecali a dokonce jsem v pohodě stihnul i bus. Skvělý zakončení už tak skvělýho dne!

Společně jsme se sešli až odpoledne, kdy jsme se šli podívat do údajné knihovny, ale našli jsme jenom  super kavárnu, která ale byla mimo naši aktuální cenovou relaci. Prohlídli jsme si alespoň prostor, o kus dál si dali sváču a přemístili si do ubytka. Večer došlo na vyzkoušení pařátů a řeknu vám, chutnalo to stejně hnusně jako to vypadá 😀 Zhnuseně jsme teda pařáty vyhodili.