Poté co jsme opustili hostel jsem vyrazili rovnou do parku. Tady jsme si taky dali snídani, kterou jsme si koupili v sámošce a rozhodli jsme se, že si dneska vyhodíme z kopejtka jako správná Pražská Kavárna a zkusíme si naplánovat kudy budeme směřovat v Íránu.

Takže naše dnešní první zastávka byla krás jiná kavárna Darolkhelafe ve sto let starym domě. Dali jsme si kafe a čaj, který byly opravdu vynikající. 

Dalším kavárenským zastavením byla hodně stylová kavárna Gol Rezaieh Cafe v centru Teheránu. Celý interiér byl osvícený červeným světlem, dekorovaný obrázky slavných hvězd a hudebníků. Všemu vévodili Queeni a správňácká obsluha. Tady jsme si dali turecký kafe a dostali ochutnat nejlepší domácí marmeládu s velkýma kusancema jahod. 

Aby toho nebylo málo, našli jsme i hipster kavárnu V café! Bohužel byla otevřená jenom sesterská restaurace. Skončili jsme tu tedy na limonádě a íránský pizze, která teda za nic nestojí. Nicméně prostor i citronáda byly skvělý. 

Po kavárenském maratonu jsme ještě vyrazili zkusit sehnat pohledy. Zapojili jsme se totiž do projektu srdcaři na cestách. No, řeknu vám byl to dost oříšek. Asi po hodině shánění a šesti navštívenejch obchodech se nám podařlo sehnat pár normálních pohledů u jednoho dědy, kterýho jsme museli vzbudit v jeho krámu. 

Večer už jsme měli sraz se Siavashem – klukem, kterýho jsme potkali v Gruzii v hippie hostelu. Neviděli jsme se čtyři roky a moc jsme se na něj těšili. Když jsme se potkali na domluvený stanici metra, nemohli jsme toho kluka vůbec poznat! Shodil vlasy a kníra a narostl mu pupík. Já jsem na něj ještě asi hodinu civěla a zkoumala, jestli je to fakt on. S těma vlasama a vousama se to vysvětlilo hned vzápětí. Včerejšek totiž byl jeho posledním dnem vojenský služby, kvůli níž se musel oholit a ostříhat. 

Zašli jsme na kafe(!) a probírali jsme jak jde život. Najednou nám Siavash říkal, že máme dobrej vibe. Nebyl moc naladěnej na sraz, říkal si ale, že by byla škoda se po letech nepotkat a tak plánoval že si dáme kafe a on pojede (bydlí v městě který tvoří defacto předměstí Teheránu). Protože jsme ale navázali tam, kde jsme před třema lety v Gruzii přestali, s radostí jsme se dohodli že domů ještě nikdo z nás nepůjde a sedli jsme do Siavashova auta. On nás potom vyvezl do severní části Teheránu která je uplně jiná než ta jižní a má hrozně uvolněnou atmosféru, v parku je cejtit tráva… A nám vlastně setkání se Siavashem nalilo další optimismus do žil. V mentální symbióze jsme si prohlídli park kolem filmového muzea, velikánskou krásně zdobenou mešitu s názvem Imam zadeh saleh. Zde jsme taky potkali první Čechy v Íránu 😀 Chvíli jsme pokecali a vyrazili na nedaleký bazar. Ten mě teda nadchnul, byl menší než ten v centru města ale zato mnohem živější s dobrou atmosférou. Pocourali jsme se tedy a zkusili jsme ochutnat takové bílé kuličky které tu prodávají ve velkých pytlích. Jedná se o něco na způsob sušenýho jogurtu a vypadá to jako kulatá křída. Ani jednomu z nás to nechutnalo, dokonce tak moc, že jsme oba dva kuličku vyplivli. Pak jsme se ještě podívali na lisování sezamovýho oleje a prošmejdili přilehlé uličky. 

Když čas pokročil, začaly se ozývat naše žaludky, takže jsme opět hupsli k Siavashovi do auta a on nás vzal na svý oblíbený žrádelní místo. Jednalo se o takovou malou restauraci, kde ale bylo pěkně plno. Museli jsme se doslova namáčknout k poslednímu vnému stolu. Siavash objednal jedno jídlo z lilků – byly hodně „rozčvachtané“ na kašičku s pořádným množstvím česneku (myslim že i pro mýho tátu by to bylo akorát). Druhé jídlo byly masový koule s rejží v rajčatové omáčce. K tomu jsme si poručili dug. Dug je jogurtovej nápoj s mátou a tenhle domácí byl teda nejlepší co jsem v Íránu ochutnala! Bylo to oboje moc dobrý a taky moc levný, takže win win. 

Věděli jsme, že se blíží čas loučení, ale bylo znát, že se nikomu z nás do toho moc nechce. Oddálili jsme tedy ten okamžik ještě nealkoholickým pivkem, který jsme si vypili v autě a užívali si přítomného okamžiku.

Po pivku už ale nastalo nevyhnutelné a Siavash nás odvezl k našemu hostelu. Tady jsme se rozloučili a já moc doufám a věřím tomu, že ještě budeme mít příležitost se potkat.

79. den

Dneska se nestalo nic zvláštního. Celý den jsme strávili plánováním dalších cest při kavárenském posezení. Večer jsme se ještě potkali se Samem na fancy náměstí a on nám pomohl.naplánovat zítřejší přesun do města Rasht.