V pět ráno jsme se vypravili po pár hodinách spánku na nedaleké nádraží. Tam už čekaly davy lidí až přijede vlak. Zaujali jsme místo na perónu a čekali co bude. A taky bylo – velká show. Jen co přijel vlak, všichni se začali rvát jak pominutý, mačkali a strkali se do dveří, jako kdyby to mělo za deset sekund odjet. Prostě zvířátka (v tuhle chvíli jsme se opět ujistili že do Indie tentokrát nepojedem :D). Sedli jsme si na skoro poslední dvě volné sedačky a vyjeli jsme směr Andimeshk, před námi asi sedm hodin jízdy krásnou krajinou ke.kochání – to byl taky důvod proč jsme si tenhle vlak vzali. Za chvíli dorazil průvodčí, vypisovač lístků a ještě jeden čičmunda, aby od nás vyinkasovali poplatek za jízdenku rovnající se našim zhruba deseti Kč. 

Za chvíli už vlak zastavoval v první stanici. K našemu překvapení se ukázalo, že se všichni rvali do vlaku hlava nehlava proto, aby drtivá většina z nich vystoupila na první mezi! 

Bohužel opět se potvrdilo že místní mají potíže ze základními principy logiky 🙁

Od dědy procházejícího vlakem jsme si koupili čaj a koukali z okýnka na vyprahlé hory a skály a pod nimi se prokousávala řeka. 

Nakonec nás ale zmohl spánek a aspoň polovinu cesty jsme prospali 😀

Do Andimeshku jsme dorazili kolem poledního. Byli jsme rozlámaní a hlavně jsem před nádražím jednu hodinu po poledni dostali naprostou 47°C facku. Šli jsme tedy rovnou najít hotel. Tentokrát to i vypadalo, že v něm někdo vytřel v minulé dekádě a wc s koupelnou bylo na pokoji. 

Jiří smlouval s recepčním a i když z 1 500 000 Riálů to stáhnul na 1 200 000 (10$), určitě nás natáhnul i tak. 

Zalezli jsme do pokoje s klimatizací a v koupelně ležel přímo uprostřed mrtvej šváb – bože. Zavolali jsme na maníka ať ho aspoň uklidí. Ten přišel, vzal ho do kapesníku, vysmál se nám, že se švába štítíme a vyhodil ho někam. 

To bychom měli. Zbytek dne jsme strávili u filmů a youtube s jednou pauzou na jediné nedaleké jídlo v podobě mastné pizzy.