Vstali jsme asi kolem osmý hodiny a posnídali vynikající mrkvovou marmeládu.
Poslední snídaně s Ježíšem ⛪✝️
Začali jsme přemejšlet kde vzít dřevo a zdůrazňovat informaci o laně. Hossein mezitím mohl zlanařit bratrance, ale sehnal nějakýho z kámošů jeho táty. Ten nás vyzvedl a jelo se opět k jezeru vysvobodit včera zapadlé auto. (viz 17.8.)
Cestou si Hossein vzpomněl, že doma nechal klíčky od zapadlýho auta, takže jsme se ještě v půlce cesty vraceli k domovu. Taky jsme si všimli, že „kámoš“ má na sobě košili s jamajskými vzory a džíny, takže oháklej na špinavou práci moc nebyl… Nevadí.
Rangerův domeček jsme minuli bez zastavení a půjčení si lopaty, tak jsme začínali být zvědaví, co se bude dít. Auto jsme zaparkovali v bezpečné vzdálenosti na dostatečně tuhym povrchu a čekali co bude. Ukázalo se, že Hossein nemá žádnej plán ani vybavení na vyproštění auta. ACH JO!!
Týpci se snažili narvat pod kola kameny a vyjet, nicméně všechno marný. Když týpek v havajský košili začal auto zvedat heverem a Hossein měl přitom ruku v díře pod kolem, jímala mě hrůza a nemohla jsem se na to dál koukat.
Na pomoc ještě zavolali velkej oranžovej náklaďák a my několikrát zdůrazňovali, ať nejezdí doprostřed jezera. Tak co asi tak myslíte že se stalo.
Náklaďák sjel z cesty a… zapadl. Ani pokusy týpků z náklaďáku nedopadly nejlíp a začali se taky zahrabávat hlouběji do vrstvy soli. Němce, mně i Jirgena už začalo přepadat zoufalství. Plán nebyl žádnej, nikde nebyl stín a slunce nad jezerem to žhavilo skoro na 40 stupňů.
Odklidili jsme se opodál do stínu takovýho malýho skalního výčnělku a čekali co bude.
Pro náklaďák přijel bagr, kterej ho naštěstí vytáhnul. Hossein pak zaplatil sice ne celou dardu ale stejně hrozný prachy tomu vopruzákovi, co se zjevil u auta už včera. Ten dovezl nějakej profi hever a taky prkna (ehm) a za použití toho všeho auto ze solný díry dostali. Uf.
Zoufale ne-organizovana vyprošťovací akce zaměstnala 20 lidí, 4 auta, 1 motorku, 1 náklaďák a 1 bagr
Dost se nám ulevilo. Zhruba v jednu odpoledne jsme tedy byli celí od soli ale šťastní že je auto v pohodě.
Cestou jsme si v Tabrizu dali oběd a protože jsme se nechtěli vzdát původního plánu, vyrazili jsme do Persepolisu.
Sice tu bylo turistů jak nakáknuto, ale areál je tak velký že mi to nepřišlo nijak hrozný, protože se tam v pohodě rozprostřeli.
Po Persepoli jsme vyrazili ještě do nedaleké Nekropole, kde je mimo jiné pohřben Darius II. (423 – 424 před Kristem) a taky je tu k vidění kamenná věž označovaná jako Kaaba Zaroostriánů.
Po nekropoli jsme zase naskákali do auta a přesunuli se do Shirazu, kde jsme si zašli na večeři společně s dalšíma lidma z Couchsurfingu. Nutno konstatovat že dnešek byl fakt bohatej na zážitky 😀