Dneska měl Mohsen volno. Protože je to ale jeho jediný volný den za celý týden, nechali jsme ho dlouho spát. K životu jsme se tedy všichni probrali až po poledni a nebylo kam spěchat. Celý město stejně spalo nebo odpočívalo a všechny obchody, kavárny i restaurace byly zavřené  proto jsme se po pozdní snídani věnovali plánování naší další cesty. Zkoumali jsme letenky do Thajska a domlouvali si nocleh v Dubai. (Podařilo se nám sehnat couchsurfing u Ahmeda původem z Egypta.)

Kolem pátý jsme se konečně vyhrabali z klimatizované kobky ven. Naše první zastávka byla na rybím trhu. Všechny ty ryby vypadaly.naprosto luxusně, jenom mě teda ihned přešla chuť když jsem viděla jak se tam válej v šílenym vedru na zemi/stole občas teda politý šedivou „studenou“ (studená tady nikde neteče, ani z kohoutku modré barvy doma v koupelně) vodou. Všude panoval pěknej puch. Jako, kdybych věděla, že ta rybka nebo kreveta nevážila z moře moc dlouhou cestu, sbíhaly by se mi sliny. Nicméně pokud tam takhle chuděry mrtvý trpěly už od rána, tak to potěš koště a místní mají asi hodně dobrou střevní mikroflóru. 

Ryby ale byly krásný a takovejch krevet! Mimochodem jsem ráda že nevím kde kupoval Iman krevety do naší rejže na cestu autobusem do Bandar Abbasu:D. 

Po trhu jsme se prošli kolem přístavů a doků podél pobřeží. Mimochodem Mohsen se šel zeptat jestli bysme si mohli prohlídnout doky a dostalo se mu odpovědi že chlapi můžou ale já ne:D:D. Asi bych jim tam svou přítomností způsobila vzpouru, nebo nevim. 

Chvíli jsme pozorovali Perský záliv z lavičky a bavili se sledováním opodál běhajících potkanů. Mohsen taky řikal, že splašky tečou do moře, takže se v Bandar Abbasu nikdy nekoupe. Dobrý vědět, ale dle vizuální kontroly bychom na to asi přišli i sami. 

Když jsme byli dostatečně zpocení, vyprosila jsem si u mužů šafránovou zmrzlinu, jelikož tu já tuze ráda a za pobyt v Íránu jsem jí naproato propadla. Zastavili jsme se kvůli tomu ve zmrzlinárno – koktejlárně která je tu na každém rohu. Chlapci si dali fresh a posilněný jsme se vydali najít směnárnu, protože po nákupu jízdenky do Emirátů jsme nutně potřebovali doplnit riálové zásoby. 

No, bohužel, v den volna jsme se směnárnou nepochodili. Koupili jsme si alespoň jídlo na domů. Kashk – e Bbademzan je moje moooc oblíbené jídlo (no, Jirgen má jiné íránské favority…). Jde o lilek rozčvachtaný na kašičku s kořením, decentním množstvím česneku a keshk je něco na způsob zakysaný smetany. 

Navrch se dává ještě krásně olejovitá karamelizovaná cibulka a je to žrádlo. Obzvlášť a ještě teplým křupavým chlebem. Uuuum. 

Kromě Keshk – e bademzanu jsme si ještě donesli druhou lilkovou variantu, tentokrát s rajčatovou pastou. 

Usadili jsme se na koberci a naládovali se lilkama. Nesměl chybět tradiční pokec nad čajem a probrali jsme třeba i rozvodová témata, jak to funguje naprosto jinak v tomhle ohledu než u nás v ČR. 

Dlouho po půlnoci jsme se natáhli na matrace v obýváku a nechali se uspat zvukem nepřetržitě běžící archaické klimatizace. 

Taky jsme se dohodli s Mohsenem, že se zítra vypravíme na ostrov Hormuz jen s jedním batohem a zbytek věcí si necháme u něj.