V půl čtvrtý na letišti zjišťujeme kterej z papírků me vyplnit abychom byli vpuštěný do země. Ukazuje se, že ten malej byl správnou volbou. Vyplnili jsme tedy pár základních údajů, přísnýmu celníkovi nasnímali naše otisky prstů a šup, takhle hladký to snad zatim nikde na hranicích nebylo. 

Dokonce i krosny přiletěly. Dokonce je hlídá oaní a vydává je oproti palubní vstupence. Tomu říkám panečku servis. 

My se ale nikam nehrneme. Naopak usedáme na lavičky a zevlíme další hodinu a půl. Čekání mám zpestřuje malá plechovka piva kterou Jirgen našel.mezi zabavenými věcmi k vyhození. Je docela studená, takže ji rychle vyžahnem a i když to není bůhví jakej šlágr, jsme spokojený. 

V šest hodin začlo jezdit metro, takže jsme si koupili žeton a vypravili se na cestu k našemu bydlení.  Trvá to asi třičtvrtě hodiny a cestou na ulici nás trochu překvapí výrazný nárůst počtu švábů oproti Íránu, no ale tak co člověk nadělá. Taky potkáme jednu krysu…

V ubytování je milá pani/pán – moc to neumíme poznat, ale check in je až ve dvě. To jsme teda věděli už předem. Hodili jsme si alespoň krosny do rohu a za rohem ubytka se naládovali vynikající polívkou od babky. (Ne naposled.) Jde o vývar s nudlema, kouskem ředkve, kuřecím masem, bylinkama. K dispozici jsou i pidi stolečky s ubrusem s motivy medvídka Pú :-).  Babka si naúčtuje 40 Bahtů (30Kč) za jednu a to nám přijde celkem fér, je moc dobrá. 

Potom se opět vydáváme k metru a vypravujeme se na víkendový market. Cestou jsme ale uplně tuhý, zalomíme to nejdřív proto asi na půl hodinu v přilehlém parku a ze šlofíka nás probere až pařící sluníčko.

Market je boží, všude žrádlo, čerstvý ovoce, krásný hadry, fejkový hadry, všecko co člověk ke štěstí potřebuje.

My jsme ale jak zombíci, chodíme dokola, ochutnáme pár delikates, k obědu si dáme průměrný nudle a na minutu přesně ve dvě stepujeme před ubytováním. 

Pokojíček je malinkej, bez okna, zato má dveře na balkonek. Vtěsnáme se do něj (skoro nejde aby tam dva lidi najednou stáli) a konstatujeme, jak je tu pěkně čisto. Zavřeme dveře a… v rohu na zemi leží použitej kondom :D:D:D tak to tu ještě nebylo! Nicméně já se toho odmítám dotýkat, tak je za hrdinu Jiří a kapesníčkem paficikuje tuhle odpornou záležitost. Pani/pánovi to pak nezapomenem samozřejmě zmínit.

Jsme ale tak mrtví, že jsme se ani nesprchovali, jenom usnuli a spali asi až do devíti večer.  Vzbudil nás hlad a tak jsme natěšeně vylezli na večerní průzkum okolí doufajíc, že seženem nějakej street food. To jsme měli ale velký voči. V neděli večer je všecko okolo absolutně mrtvý.

Spokojili jsme se proto s čínskejma polívkama ze 7 eleven (pro neznalé je to místní sámoška) a polívku si člověk rovnou může zalejt horkou vodou. Natěšně jsme taky přihodili k nákupu jedno pivo. To nejlevnější samozřejmě. Po otevření konstatujeme ale, že do piva má tenhle patok velmi daleko. Chutná to spíš jak švestkový víno. Ale co se dá dělat. Dopijeme i tohle a znovu uléháme ke spánku. 

Kvůli íránskýmu režimu na kterej jsme si navykli se nám ale nepodařilo usnout dřív než v půl třetí ráno. Ach jo.