Stále jsme ještě byli trochu unavení, takže jsme opět dlouho spali (a nezměnilo se to ani několik dní poté 😀 ).

Na procházku spojenou s obhlídkou města jsme se začali sbírat až kolem jedný. Polívka k snídani měla dneska zavřeno, velká škoda, tak jsme se uchýlili do sámošky na banánový muffiny. 

Následně jsme nasedli na správný autbus č. 2 (8 Bahtů za jednoho) a vyrazili do centra na pařící ulici Khao San. Jasně že v tuhle denní dobu nečekáme žádnou párty, ale jsme zvědaví na místní jídlo. A taky jak to tam vypadá.

Cestou jsme nakoupili několik pohledů pro Srdcaře na cestách a hned za rohem jsme nutně museli vyzkoušet místní thai tea. Čaj smíchanej se sladkym mlíkem a gelovejma kuličkama  co chutnaj jako medvídci. Je to hrozně ujetý, ale naprosto návykový. 

Potom jsme obrazili nějaký místa co nám doporučila Anča s Petrem a nebyli jsme zklamaný. Vlastně trochu jo. K těm restauracím s doporučením jsme většinou přišli ve chvíli, co jsme byli nacpaný. Třeba takovym rybím kari co na něj místňáci stáli frontu. Mně to bohužel asociovalo kapří polívku a při žvýkání rybích kuliček mi naskočila živá vzpomínka jak táta drtí mlíčí z polívky v zubech a pěje ódy jakej je to luxus… no z toho se mi vždy dělalo zle.  

Odpoledne jsme nachodili dost kilometrů a okukovali uličky, objevili ovocnej trh kde jsme ochutnali zvláštní slizký knedlíčky plněný nějakou arašídovou nádivkou a pak vše zapili šťávou z cukrový třtiny (mně to chutnalo, Jiřinovi vůbec). 

Žraco-toulací den zakončujeme vepřovym na česneku, pad  thai, kokosovou zmrzkou, a procházkou kolem ujetejch turistickejch barů na Khao San Road.

Nakonec se nám podařilo najít i zastávku autobusu č. 2 a zhruba po hodině kodrcání jsme se ocitli doma. Sice se nám až do tří nechce spát , ale nakonec nás to přece jen zlomí.