Jako každé ráno nás vzbudil před osmou hlasitej řev pézetek ze školy na protější straně ulice. Smráďata jsou děsně hlasitý, ale maji jinak pisklavý hlásky než ty u nás. Každý ráno navíc zpívaj hymnu. 

Chvíli nadáváme, ale brzy řev zaspíme a vzbudíme se kolem desátý. 

Dnes byl v plánu rozdělovací den – konečně. 

Já se vydala dvojkou busem opět do centra a měla jsem v plánu navštívit chrámy.

Cestou se ukázalo, že jsem si nějak nedostáhl mapy a tak jsem zhruba odhadla moji stanici a pak to došla. Královský palác a největšího zlatýho buddhu jsem sabotovala – všude je turistů jak nakáknuto. 

Místo toho jsem zvolila loďku a nechala se převézt na druhou stranu ke chrámu Wat Arun. Už když jsem usedla na přívoz za 4 Bahty zatáhlo se a začalo poprchávat, při výstupu nás kapitán popohání na pevninu ale vše je marný, z totálně černejch mraků přímo nad našima hlavama začaly padat hovna s hákama. 

Během chvíle ale bylo naštěstí po všem a mohla jsem se vydat do chrámu. 

Chrám byl moc pěknej a stůpa vypadala jako by byla celá z čínskýho porcelánu. 

Po prohlídnutí jsem se vydala opět na loď a zpátky na druhý břeh, protože na mě šel hlad jako vlk. Ten jsem prvně uspokojila ananasem v pytlíku od takovýho milýho dědy a pak jsem si vzala mapu v infocentru, abych vůbec byla enějak schopná trefit do China town (s wifi bez hesla je to tu trochu na štíru).

Zhruba za hodinku už jsem si to štrádovala uličkama. Pořád jsem ale cejtila hlad, takže další dobrotou co jsem si dopřála  byly mini plačinky s kokosem jedny na slano a jedny na sladko. Pani mi je teda akorát dala do takovýho moc lákavýho papírového pytlíku s obrázkama nějakejch dětí s nádorovým onemocněním… no, stejně mě to ale neodradilo :D. 

Pak už jsem bloumala křížem krážem trhem a zírala co všechno tam mají a já nemám ani šajnu co to je, nebo jak to chutná a k večeři si dala satay – kousky opečeného vepřovýho s arašídovou vynikající omáčkou. Na první zakousnutí jsem tomu propadla. 

Když se začalo stmívat, trochu strastiplně jsem našla autobus domů (3x jsem musela změnit autobus po dotazu na správné číslo ač se vždy jednalo o č. 40) a cca v devět večer se šťastně shledala s Jirgenem v ubytování celá nadšená že dneska už nemusím nikam trajdat. 

Jiřan den, jupííí

Co si budeme povidat, po skoro 4 mesicich 24/7 spolu to chce i chvilku pro sebe. Ja jsem hned po rozchodu zvedl ruce nad hlavu, nadechl se cerstvyho vzduchu a vydal se objevovat Bangkok po vlastní ose a po svém.

Užil jsem si to, byl jsem konečně sam a odpočinul jsem si od neustálého dávej pozor, bojím se, tam nejdu, nedělej tohle, nechovej se takhle atd.

Svezl jsem se tedy mhd lodí, valel se v parku, zacvicil si, dal si pivo s chlapama na flower marketu, prosel nekolik opustenych budov aka Urbex, no a nejaka ta kultura v podobe chramu probehla taky kdy nasledne nesmel chybet Chinatown a spousta dobryho palivyho jidla. Po 25 nachozenych km jsem kolem devaty vecer vyrazil zpatky do hostelu kam za 15min dorazila i Kačaba a mohli jsme si tak nadsene sdelit sve dojmy.