Tentokrát jsme se zvládli probudit v relativně rozumnou hodinu a spakovat si krosny. Pak už jsme se jen rozloučili s paní z recepce a vyrazili na poslední polívku za roh. Dostali jsme zase pořádnou nálož nudlo-polívky a s plnými žaludky jsme se tak snáz odvalili směr vlakové nádraží. Tam jsme se přemístili busem číslo 40, takže trasu jsme dobře znali. Zjistili jsme, že do Chiang Mai jedou pohodlný spací vlaky večer a to rovnou v několika expres variantách a dle toho i několika cenových kategorií. My si vybrali variantu s odjezdem v 19:25 a do ChiangMai byl deklarován příjezd v 8:40.

Chvíli jsme špekulovali nad alterantivníma možnostma dopravy, ale pak jsme přeci jen došli k okýnku a lístek si koupili. Jirgenovi bylo uděleno vrchní lůžko, mně spodní. Do odjezdu jsme měli asi pět hodin, takže jsme se šli ještě pocourat do okolí.  V mezičase jsme ochutnali smaženej banán a smaženej batát, dali si mléčnej čaj s gelovýma kuličkama, ulovili pytlík smaženejch banánů, kterejm jsme absutně propadli, ochutnali nějakej zázračnej léčivej nápoj z bylin, kterej byl naprosto nepoživatelnej, jak moc byl hořkej a nakoupili zásoby do vlaku v sámošce 7 eleven. Když jsme se cpali smaženým vepřovým v česnekový marinádě, zrovna okolo procházel takovej povědomej obličej. Mezi žvejkánim kousku masa jsem zkusila jen tak zavolat: „Anežko“. A ejhle, ono to fungovalo a ukázalo se, že se skutečně jedná o spolužačku z gymplu z vedlejší třídy. To mi je náhodička. V Praze jsme se od školy neviděly, zajímalo by mě, jaká je pravděpodobnost, že se potkáme zrovna v Bangkoku 😀

Anežka měla namířeno na druhou stranu země než my, nicméně taky měla na dnešek koupenou vlakovou jízdenku a taky odjížděla v půl sedmý, tak jsme se shodlli, že se s největší pravděpodobností na nádraží jestě dneska potkáme.

My jsme se tam zhruba před šestou přesunuli a dali si hrozně pálivý jídlo v nádražní kantýně. Přesně v šest začali něco hlásit a všichni se zvedli a přestali jíst. Následovali jsme jejich příkladu a začala hrát hymna. To se koná každý večer a ráno. 

Po jídle už jsme jen vyčkávali na odjezd vlaku a opravdu se ještě na chvíli potkali s Anežkou a slíbili si, že si napíšeme později naše dojmy. 

Kolem čtvrt na sedm už jsme se „nalodili“ do našich spojů a počkali na odjezd. 

Naší cestu jsme si víc než užili. Při nástupu by vlak uspořádanej na sezení a po kontrole jízdenky a případném objednání snídaně za 180 Bahtů (my měli naše zásoby samozřejmě:) přišla slečna stevardka a začala připravovat postýlky. Každému ustlala tím způsobem, že na koženkovou matračku (v případě spodního lůžka rozložený dvě sedačky) rozestlala ještě tenkej slamník a každýmu extra povlíkla čistý prostěradlo a polštář. Deka, co vypadala jako velká osuška byla zabalená v pytlíku. Náš vagón byl nacpanej turistama a naproti nám seděl sympatickej Amík. Prohodili jsme pár slov, ale pak už jsme se brzy zavrtali do postele, kde měl každej ještě zajištěný soukromí díky záclonce a nad hlavou byla k dispozici lampička. Paráda. 

Celou noc byl klid a jak vlak pěkně drncal, spalo se nám dobře až do rána.