Dneska byl oddychovější den. V plánu jsme měli najít nějaké z mnoha místních kešek. (Kdo by neznal, nechť si vygoogli pojem geocaching.)

Původní cesta vedla k místnímu jezeru, čím víc jsme se k němu blížili, tím bylo jasnější, že nad jezerem padaj hovna s hákama. Nedojeli jsme tam tedy a otočili se rovnou do centra ke keškám. Jako první jsme ulovili jednu u muzea bankovnictví (jak příhodné), další u chrámu Wat Khuang Sing. Celý areál byl tak pěkný, že jsme tam strávili nějakou chvilku než jsme ho celý prošli. 

Protože se blížil čas oběda, další volba ohledně programu byla jednomyslně odsouhlasena – oběd. Dali jsme si Khao Soi, což je specialita právě ze severu země. Jedná se o kari polívku s kokosovym mlíkem, nudlema, kuřecí nohou/vepřovym/hovězim a navrch je vše sypané osmaženejma nudlema. K tomu podávají limetku, nakládané zelené nevím co a cibuli. My jsme zamířili do retaurace, kde byo naprosto narváno místníma, sem tam nějakej turistoš. A musím říct, že to bylo to naprosto famózní. Sice mi málem shořela pusa, ale to není nic divnýho v Thajsku. Navíc ne úplně všechno místní koření mi 100% chutná, ale Khao Soi je opravdu skvělá volba i pro nípaly jako jsem já 🙂

Jako zážer jsme ještě zblajzli zmrzlinu a jeli na další keškolov. Následovalo několik kešek na mostech, kešky ve zbytcích městských hradeb/zdí, dvě kešky v parku, kde jsme si zároveň dali chvilku tělocviku 🙂

Cestou od jedné schované krabičky u mostu jsme narazili na thajskej čaj, tak ten dnes taky nesměl chybět, myslím že už máme vypěstovanou závislost… Hlavně jsme ale strávili zhruba půl hodinku v holičství, kde si Jirgen nechal zastřihnout vlas. (Upřímně by mě zastřiženým vousem potěšil mnohem víc, ale co nadělám.)

Chtěli jsme ještě stihnout trh, který je údajně otevřenej od rána do soumraku, nicméně když jsme dorazili, skoro všichni už své stánky balili. Prošli jsme si teda pár uliček a koupili si aspoň zeleninu a trs pidibanánků. 

Večerní jídlo jsme tedy obstarali na jiném žracím trhu. Jirgen šel cíleně po rejži s nasekanou prasečí nohou, já jsem dala přednost satay. 

Cestou domů jsme dělali machry, že nepotřebujeme navigaci, ale opak se ukázal být pravdou. Hrozně jsme přejeli naši odbočku :-D. Nakonec jsme se ale našli a radostně trefili k domovu. :))