Ranní vstávání nám moc nevyšlo, navíc jsme všichni cejtili vliv včerejších piv z kýblu. Původní program v podobě výletu k tunelům Vietkongu jsme přehodnotili a volili méně namáhavou variantu. Dnes nás čeká muzeum války. 

Nejprve jsme se posilnili polívkou s nudlema u babči v garáži. Takhle byla správně mastňoučká což naše kocovinové žaludky potěšilo. Navrch jsme si dopřáli rovnou i vietnamský kafe s ledem a trochu reinkarnovaní vyrazili dál.

Senta měla tip na nedaleký market někde u řeky, proto jsme se vydali do míst, kde jsme tušili, že bychom mohli uspět s hledáním. Nicméně v ulicích už se vše balilo, okolo patrný svinčík dával tušit, že se tu ráno asi něco odehrávalo, ale to by někdo nesměl vyspávat pivsony…

Procházku okolím jsme využili alespoň k průzkumu nabídek SIM karet Viettel. 

K muzeu války jsme došli relativně hladoví, takže ještě před prohlídkou jsme loupli v nedalekém restoránu bagetu s vajíčkem a odhodlaní se vypravili něco dozvědět o zlých časech. 

Do muzea jsme zaplatili každý vstup 40 000 Dongáčů (40 Kč). Celkem jsou k vidění v muzeu 3 patra. Jedno se zaměřuje na vznik konfliktu, v dalším jsou fotky od novinářů působících přímo na frontě.

Samostatné patro je věnované informacím o počtech zapojených zemí/vojáků/množství použité munice, nákladech atd. 

K vidění jsou i zbraně a části vybavení. 

Nejhorší částí je bezpochyby ta co se váže k chemikálii agent orange. K vidění je co použití týhle srágory způsobilo (a bohužel stále působí i dalším generacím) vojákům ale i civilistům. Bez rozdílu národnosti samozřejmě.

Spodní patro ukazuje americký vojáky který hlasitě nesouhlasili s válkou, vydávali časopis a distribuovali ho na frontu. Taky jsou k vidění kresby vietnamských dětí, kde je vidět, jak se válečný hrůzy staly součástí jejich každodenního života (kreslily lidi bez nohou atd).

Venku před muzeem je ještě plno vojenské techniky. Poslední částí jsou asi tři propojené budovy vedle muzea, které znázorňují jak vypadalo vietnamské vězení. Jako po prohlídce muzea mi bylo šoufl, ale takový tygří klece a popis mučících technik v poslední části mě oddělal úplně.

Po intenzivním válečném zážitku jsme teda moc veselí nebyli, ale člověk si může udělat alespoň částečnou představu o tom čím si Vietnam a Vietnamci prošli. 

K večeři jsme šoupli nudle s ponožkovkou a smaženýma krabíma rolkama. Taky jsme zvládli pořešit jízdenku na autobus na další den do Mui Ne. Tam jsme se měly v plánu se Sentou vydat v našem ženském kombu, zatímco Jiřan se vypraví někam na svojí chlapáckou pouť. 

Večer jsme si ještě cucli Jamesona a u toho pařili hry co byly k dispozici v hostelu. Jameson ubýval a ubýval až se nám nechtělo nechávat poslední cmrndy a tahat se s lahví, tak jsme ho dopili úplně. Co na tom že jsme na autobus musely vstávat před sedmou a tak jsme naspaly tak tři hodinky. 

 Hlavně že jsme si to užili že ano.