Vyhecovaly jsme se a na budík kolem sedmé se vyprdelily na autobus, kterým jsme se svezly do Mui Ne na rybí trh. 

Ten se konal přímo na pláži, plno babek se tam rochnilo v nejrůznějších mořskejch potvorách a rybách. Až na pláž jsme se dostaly přes hromady odpadků a když jsme viděly ty napůl zdechlý ryby, přešla nás na dary moře na nějakou chvilku chuť. Celá pláž ale byla fotogenická, takže jsme se snažily alespoň částečně zachytit rybí atmosféru 🙂

Zhruba kolem devátý jsme se přesunuly busem, přičemž se nám naskytla příležitost vidět „ledárnu“ v akcim týpek skákal po obřích ledových krychlích, pak so nich zasekl hákem a posunul je na takovou skluzavku mířící do drtiče.  Babky z vesnice zastavily skútrem u drtiče, našouply pod něj plastovej velkej pytel a nálož si hodily na skútr a frčely. Potom jsme si daly zaslouženou snídani konečně u babky v garáži a nakoupily jízdenky do Da Latu.

Senta se teda trochu styděla, když jsem chtěla slevu, ale stejně mi to smlouvání moc nešlo a tak 10  Kč na jízdenku nepovažuji za úspěch. 

Před cestou jsme zmákly ještě sprchu a oběd v té samé garáži co snídani a v jednu už jsme sedo-ležaly v buse. 

Ta sleva deset Kč asi byla kompenzovaná nejhoršíma místama. Týpek v busu nás usadil na zadní pětku. Naštěstí tam ale s náma jela už jen jedna maličká (asi) Korejka, takže jsme se mohly roztáhnout dle naší libosti. 

Cesta ubíhala docela v pohodě, řidič frčel a co minutu troubil jak o život. Pauza byla jen jedna u velkého jezera. Po zastavení jsme měli u busu přistavený koš s žabkama. Asi abychom si nemuseli vyndavat naše zuté boty z pytlíků a mohli použít jejich erár. Toho jsme se samozřejmě štítily a tak jsme upřednostily naše smradlavý boty. 

Jen co jsme po pauze naskákali všichni zase do busu, začalo pršet a po silnici se všude valila voda. Naštěstí se náš autobus ale ocitnul v cílové stanici bez ztráty kytičky. 

Tady nás naháněli chvíli taxikáři, my jsme ale odolaly, nasadily bundy a za mírného poprchávání vyrazily do centra Da Latu. Cestou jsme se stavily u babči na Pho. Ta byla fascinovaná našima krosnama a hned si tu mojí začala rvát na záda a zkoušet jak je těžká. Potom, co se málem zlomila, vyvalila oči a myslim že vůbec nechápala co nás vede k tomu nosit takovou almaru (no já taky moc nevim).

Při jídle jsme si rezervovaly na bookingu ubytování na dvě noci v Katie guest housu, což se ukázalo být jako nejlevnější volba v ulici fancy hostelů. Náš guest house neb fancy, byl velmi starej, ale byl čistej a švába jsem potkala pouze jednoho. 

Slečna z recepce sice neuměla ani slovo anglicky, ale nějakým způsobem jsme se zvládly dohodnout pomocí google překladače. 

Před spaním jsme sežvejkaly křupavou bagetu z big C se sýrem, neodpustily jsme si ale trochu toho mastňáckýho rozmazlení v podobě předraženýho zápaďáckýho dortu. Byl ale vynikající. Spát jsme tedy šly spokojený:-).