Hned po ránu jsme se přestěhovaly do nedalekého hotelu, kde jsme vzbudili na recepci spícího týpka.
Ani mu to moc nevadilo a hned nás ubytoval. První pokoj do kterýho nás zavedl byla teda zatuchlá kobka kde smrděla plíseň, takže jsme ho požádaly o alternativu. Hned věděl co chceme a ukázal nám mnohem lepší pokoj. Ještě jsme si řekly o převlečení povlečení, aby toho pruzení nebylo málo a rovnou si vyrazily půjčit motorku.
Tentokrát jsme důrazně žádaly spolehlivej stroj a vysvětlovaly naší včerejší situaci. Dostaly jsme tedy „spolehlivej skútr“, kterej však chrčel tak, jako kdyby se měl každou chvíli rozpadnout.
No, ale jely jsme. Po serpentinách co jsme sklouzaly z kopce z Da Latu byla první zastávkou slepičí vesnice.
Kdysi dívka z kmene Co Ho zahořela láskou k chlapci z kmene Chiĺl. Chlapec lásku opětoval, ale jeho rodina jí nebyla příliš nadšená, neboť kmeny mezi sebou byly znepřáteleny. Proto si od dívky jako svatební dar vyžádali devítiprstou slepici, jakou nikdy nikdo neviděl. Dívka si řekla, že taková slepice může žít jedině v horách, a protože její láska byla veliká, statečně se do džungle vydala. Po několikadenním bloudění zahynula, stejně jako chlapec, který se ji vydal hledat. Díky tragické smrti obou mladých lidí se kmeny smířily a dodnes žijí společně. Ve vesnici s podivným jménem „Chicken Village“ – slepičí vesnice – žijí tato dvě etnika dodnes.
Vypůjčeno z archivu časopisu koktejl, článek Dobré ráno, Vietname, aut. Jana Patková
Slepice uprostřed pidi vesničky byla pěkná, hned vedle z modrého baráčku vykukovaly dvě pé zetka a zkoušely si na nás všechna anglická slovíčka co znají.
Největší slepice na světě
Kousek jsme se prošly mezi pěknými baráčky a Senťák si dala kafe v na místní poměry velmi posh kavárně. Chlapci byli moc milí, dali nám ochutnat ke kafi i místní čaj – dík.
Po slepičí vesnici jsme nasedly na herku a zastávkou č. 2 byl vodopád Pongour.
Na prkovišti chtěli 5 000 Dongáčů parkovný a za vodopád se platila dvacka myslím. Přímo k vodě jsme musely trochu sestoupat, což nám šlo dost rychle po občerstvení krekrama.
Pongour byl opravdu velkolepej. Sice tu bylo pár autobusů s ruskými turisty, zájezd místních mnišek, ale lidi se docela rozprskli, takže žádná mega tlačenka se nekonala. V koutě u skal muškařili místní rybáři a na druhé straně se fotilo a ráchalo ve vodě malý mnišátko. Bylo tak roztomilý, že jsem si zahrála na paparazzi a ulovila jeho fotku.
Od Pongouru jsne to vzaly menším off roadem. Většina cesty vedla bahnem a loužema, štěrkovejma dírama. Sranda. Naštěstí pro nás off road skončil za pár kilometrů a my po normální silnici frčely k Elephant vodopádu a pagodě.
Už jsme měly hlad jak pes, takže nejdřív jsme si daly do nosu smaženou rejži a čekaly jsme, kdy začně průtrž. Když ale pořád nic nepadalo, vyprdly jsme se na počasí a v domnění, že si kupujeme vstupenku k pagodě (což je pěkná blbost, když jsou všechny zadáčo) jsme došly ke slonímu vodopádu.
Člověk tu musí vykonat trochu té fyzické aktivity a po stupínkách ve skále (nic strašně namáhavýho) slézt dolů k vyhlídce na vodopád a nebo až uplně dolů k řece, odkud je vidět na masu vody.
Musím říct, že někteří tenhle vodopád zatracovali kvůli údajnému bordelu okolo. Nicméně nám jeho okolí nepřišlo o nic horší co se odpadků týká, než průměrná vietnamská vesnice.
Na mě osobně Elephant udělal větší dojem než Pongour.
Vedlejší pagoda Linh An ale jenom doplnila wow efekt. Čerstvě nabílený obří Buddha co zíral do dálky rozhodně stál za prohlídnutí zblízka, když už jsme se tu stavovaly.
Zrovna ale všichni děsně aktivně pracovali na rekonstrukci, barvili podstavec s Buddhou, další baby odstraňovaly bílé tečky barvy z blízkého chodníku a pod pagodou se aktivně svařovalo (samozřejmě bez jakýchkoliv ochranných pomůcek, jako všude ve Vietnamu).
Zašly jsme se pokochat na výhled do dáli, i když byl zrovna opar, taky jsme se koukly do zahrady s dalším, tentokrát chechtajícím se tlustým Buddhou a protože čas pokročil, vyrazily jsme k domovu.
Dorazily jsme zrovna když začala padat tma a tak jsme byly rády že jsme to stihly akorát. Za odměnu jsme si daly skvělý kafe v Café An a odměnily se masovym talířem a pivem. Ňam ňam.