Dneska jsme si půjčily dobrej skútr na dva dny s tím, že dnes si ho půjčujeme v místě A a zítra ho vrátíme v místě B. Pan Wu, co nám jeho stroj půjčoval, byl velmi ochotný a taky to byl první Vietnamec co nám napsal nějakej papír na výpůjčku, nicméně taky nás to stálo hroznou dardu. 

Ale jednou jsme frčelyy – bez defektů a divokýho chrčení motoru. 
Vypravily jsme se k nedalekému jezeru v Da Latu. Tady jsme se pokochaly u oběda na břehu jezera, kterej byl sice very local, nicméně chuťově to stálo dost za prd. 

Od jezera jsme měly namířeno k chrámuTrúc Lâm Đà Lạt Zen Monastery. 

Areál byl krásnej, s velkou nádherně opečovávanou zahradou. Během deseti minut ovšem začala totální průtrž mračen. Chvíli jsme se schovávaly pod stříškou, když nepřestávalo, přeběhly jsme do nedalekého kafe a čekaly asi další půl hodiny. 

Prohlídku jsme dokončily jen se co se protrhaly alespoň trochu mraky ale stejně bylo pořád dost šedivo a hřmělo. 

Za mírného mrholení jsme sedly na skútr a mířily zpět do Da Latu. Zhruba za čtvrt hodiny, na půli cesty, začaly padat zase hovna s hákama. Ach jo.

Stroj jsme proto nechaly u krajnice a běžely se opět schovat do nedaleký kavárny, jak zmoklý slepice jsme čekaly skoro další hodinu.

Nechtěly jsme se vzdát nějakýho kulturního programu, takže jsme daly šanci místnímu etnografickému muzeu. Povím vám, bylo to docela vtipný. K vidění jsou tu mj. vycpaný zvířata, informace o místních kmenech, následuje slušná dávka propagandy… Zajímavej bizár. 

Po muzeu už jsme jen dokoupily zásoby jídla v supermarketu Big C, užily si zápaďáckýho jídla v místním fast foodu, vzaly benzín a večer si pustily film Good morning Vietnam.