Trajekt na ostrov Cat Ba v osm ráno jsme nestihli. Nebo lépe řečeno, byli jsme líný na to ho stihnout. Lehkou kocovinku jsme zajedli bagetou a do přístavu se vypravili na půl 12. U super protivný tetky jsme si koupili jízdenku a za chvíli už jsme se plavili mezi skalnatýma ostrůvkama směr Cat Ba, jak píše pan Vietnamista, batůžkářský ostrov. 

Po výstupu jsme se přesunuli na druhou – obydlenou stranu ostrova za 30 K autobusem, co nás vyhodil přímo v centru mezi nejvíc turistiš hotelama/hostelama a restauracema.  

Senta se toho času nacházela na pláži, takže jsme se za chvilku sešli u oběda v podobě smažené rýže. 

Ač je Cat Ba dost turistický ostrov, sehnali jsme tu překvapivě jedno z nejlevnějších ubytování. Moc hezký a čistý hotel pro 3 osoby za 120 K. Jen co jsme si tu odhodili batohy, Senta vyrazila opět za sluncem na pláž a my s Jiřanem na druhou stranu, k vyhlídce co jsme našli na Seznam mapách. Cestou jsme se asi v půlce kopce poštěkali kvůli opalovacímu krému co jsme zapomněli v batohu na pokoji. Ano, i tyto (objektivně velmi pitomý důvody) jsou důvodem ke zpruzelosti 😀 a nakonec se rozhodli nevracet. Cesta kterou jsme chtěli jít k citadele byla zavřená a místní Vietnamec slečně, co dorazila k zavřené bráně před námi říkal, že tam rekonstruují, takže se nedá jít dál. Asi po deseti vteřinách jsme zjistili, že slečna je Češka. Společně s Kamilou co dělá průvodkyni a protože Vietnam je její delegátsky nová destinace, tak tu byla v předstihu aby si zmapovala ostrov než přijedou klienti, jsme vyrazili alespoň k již zmiňované nedaleké vyhlídce.

Po malých schodech jsme dofuněli pod vysílač. Od vysílače už byla cesta docela zarostlá, ale ještě kousek jsme se prodrali křovím, abychom se podívali alespoň z výšky na druhou stranu zátoky. Tím to ale haslo. Díky Kamile jsme vyřešili problém s opalovacím krémem a rozloučili se s ní. Ona nechtěla ztrácet čas prodíráním se houštím, když musí stihnout zmapovat celý ostrov.

My se líně dovlekli zpět k vysílači, kde si Jirgen neodpustil prozkoumání alespoň prvního žebříku a odtud se vydali za Sentou na pláž. Po dlouhé době jsme se vykoupali v moři. Ve velmi teplym moři a věřím, že to nebylo jen díky tomu že by tam všichni čůrali… Dokonce tu ani nebylo moc odpadků, takže příjemné odpoledne 🙂 .

K večeři jsme si chtěli poprvé dát nějaký mořský plody, když už jsme u zdroje. Poručili jsme si proto mušle a krevety. Mušle byly naprosto vynikající, v případě  krevet šlo teda o velký omyl. Ne že by byly zkažené, ale dobrý jídlo chutná jinak…

Další den ráno se Jiří vzbudil s rýmičkou a celkově vypadal jak přejetej parním válcem.

Po snídani jsme si koupili lístky na autobus do Sapy na 4 hodinu odpolední, a lazara Jirgena jsme nechaly v posteli napospas jeho osudu. S tetkou v hotelu jsme se překladačem dohodli, že nám autobus odjíždí ve 4 a rádi bychom si nechali věci (včetně Jiřího teda…) v pokoji. Odvětila že oukej. No, nebyli jsme si tím moc jistí, ale nikdo jiný nebyl na blízku, tak jsme šly… Senta se vydala na pláž a já se šla projít k na vyhlídku podél zátoky, Jiří odpadnul. Moje cesta začínala u monstrózního rozestavěného hotelu, ale až na dvě německé rodinky nikde nebyla ani noha. To se změnilo až na pláži, ale ani tam nešlo o nějaké davy.

Na oběd jsem vytáhla mrtvolu na pokus č. 2 s mořskýma potvorama, nucméně ani dneska nešlo o žádnou hitparádu 🙁 . Škoda, tak dobrý suroviny tu mají, ale bylo vidět že si s tím nikdo nedal práci. No jo, není každý den posvícení, příště si zase dám smaženou rejži a bude klid.

Po příchodu do hotelu už byl na recepci týpek co včera, který mluvil anglicky a vybafnul na náš, že check out byl ve 12 a že budeme muset zaplatit. 100 K. No to určitě. Jedna noc pro nás všechny stála 120 K a my mu tady za pár hodin máme nechat skoro jednou tolik?

Vysvětlovali jsme mu, že jsme se domlouvali s babkou, ale on tvrdil že ta není zodpovědná za recepci a nerozumí tomu. Jenže co teď? Senta se cachtala na pláži a chtěla se osprchovat od slaný vody až přijde, Jiří vypadal jak mátoha. Zkusili jsme teda za typem jít ještě jednou, o něco klidnější a navrhli mu, že mu teda zaplatíme 50, ale 100 je fakt moc.

Nemknul ani okem, řekl ok a bylo vyřešeno. Ach jo.

Před čtvrtou už nám zastavil autobus přímo před ubytovánim, až nás překvapilo že to bylo příliš na čas. Musela jsem dokonce zdržovat řidiče protože Jirgen byl na průzkumu dál v ulici, jestli tam neseženeme bagetu na cestu (nesehnali).

Vše dobře dopadlo, autobus mu neodjel a my se odkodrcali na trajekt a dál po nekonečnejch silnicích do Sapy.