201. den Nong Khiaw 🏞️🌄

Jen neradi jsme se dnes ráno loučili s naším dřevěným pokojíčkem, ale nastal čas se opět posunout o kus dál. Přes dřevěný most v „super“ kondici jsme si dali pochoďák na druhou stranu města abychom se octli na autobusáku. Od velmi (ne)prozákaznicky naladěné dámy za okýnekm jsme si koupili dvě jízdenky, nasedli do autobusu (ne, nelišil se nijak od běžného laoského vozového parku, takže klasicky se jednalo o veterána) a frčelo se směr Nong Khiaw. Musím zmínit a zároveň pochválit dvě věci: 1) nikdo nezvracel, 2) laoská hudba se dá poslouchat a nejde jen o šílené napodobeniny zahraničních hitů jako je tomu ve Vietnamu (kde navíc ještě milujou zpívat falešně karaoke). 

Cestou jsme opět míjeli několik čínských velkolepých staveb včetně nedávno vystavěné přehrady, která naprosto změnila charakter řeky. Z dříve svižně tekoucího toku Ou je dneska líná široká řeka. Pomineme-li ale tuhle eko zkázu, okolí Nong Khiaw je nádherné a už když jsme se dívali ven z okýnka v autobuse, začínali jsme být zvědaví a natěšení. 

V městečku jsme jako první zamířili na pozdní oběd. Jednak bylo pěkný vedro, takže jsme se tu trochu zchladili, ale měli jsme především hlad jako vlci. Bohužel, naše volba nebyla nic moc a nudle co jsme si objednali byly ty z pytlíku s notnou dávkou glutamátu a trocha pálivé omáčky k tomu to rozhodně nezachránila. Navíc porce byla mizerná, takže nás to zapláclo jen dočasně. Ale lepší něco než nic. Po hlavní jsme se vydali touhle větší vesnicí k mostu, který odděluje místňáckou čtvrť s autobusákem, obchody a ranním trhem od té za mostem, kde se nachází většina guest housů, restaurací a různých prodejců výletů. 

My jsme zamířili k bungalovům u (asi) slepého ramene řeky Ou a zaplatili si zatím dvě noci za 60 000 Kipů (150 Kč). 

Protože bylo ještě sluníčko dost vysoko, jenom jsme si odhodili v naší chýši batohy a šli jsme prozkoumat nedaleký bambusový mostek přes řeku. U mostu byla cedule „vstup na vyhlídku – 20 000 Kipů“, ale asi že bylo po čtvrté odpolední, tak nikde nikdo neseděl a nevybíral vstupné. Prošli jsme se tedy na druhou stranu a mysleli jsme, že jen omrkneme výhled na řeku z druhého břehu a půjdem zpátky protože už bylo dost hodin, ale nakonec byla zvídavost silnější a tak jsme se vypravili mezi stromy výš do lesa na tu „opravdovou“ vyhlídku. 

Jelikož jsme tušili že nemáme moc času do západu slunce a pak bude tma jak v pytli, brali jsme umně vysekané schody do prašné hlíny po dvou, jakýpak zdržovaní, že ano. 

Po dvaceti minutovém úprku jsme stáli nahoře v bambusové vyhlídkové boudičce, kde se nám mezi vysekanou džunglí nabízel krásný výhled na řeku a okolní kopce. Nádhera. Jirgen nechápal jak jsem já jakožto naprostej lenochod mohla vybičovat k takovýmu životnímu výkonu. Já to taky nechápu, ale asi to byla výjimka potvrzující pravidlo a rozhodně to stálo za to. Chvilku jsme se pokochali, zapolemizovali nad tím, jaká by tu asi byla noc ve stanu a zahájili výrazně rychlejší sestup. Dole jsme byli raz dva takže jsme to překvapivě stihli předtím než padla tma (a ta přichází v Laosu zatraceně brzy). U mostu jsme ještě načerpali denní dávku roztomilosti, jelikož jsme se stavili u chlívku čuníků. Nejzvědavější byli tři čuňasové teenageři, vedle bydlela mamka s maličkýma selátkama a ještě tu byly dvě velký prasata. 

Byli tak krásný, že jsme je od tý doby chodili pozdravit každý den našeho pobytu 😀 .

Večer jsme zakončili večeří v českém stylu. Píšu v českém jelikož jsme jednak potkali v restauraci českého cestovatele Matyáše a tak jsme se po dlouhé době mohli pobavit česky. A druhak jsme dostali panáčky místní pálenky laolao k večeři jako bonus 🙂

Na to, že jsme strávili několik hodin v autobuse, to byl moc povedený den a po laolao se nám spalo moc dobře 🙂