Dneska jsme měli v plánu vyrazit do Muang Sing, vesnice nedaleko hranic s Čínou. V ubytování jsme odevzdali klíč, rozloučili jsme se, zaujali pozici a asi hodinu se nic nedělo. 

Projelo pár aut, ale nic o čem bych psala domu. 

Po dvou hodinách nás to silně přestávalo bavit. Ráno se nám vlastně ani moc nechtělo vyrazit. Zvolili jsme tedy plán B a vrátili se do ubytka. Bohužel už byl náš pokoj uklizenej, tak jsme se cejtili trochu provinile, ale co už. Zbytek dne jsme prozevlili a usnesli se, že zítra to zkusíme znovu ale na půjčené motorce. 

Druhý den se tak i stalo. Velký baťohy jsme nechali v ubytování a vyrazili na lehko. Cestou jsme se stavili na trhu, jak nás to naučil Wood a v domnění že si kupujem rajčatový pyré jsme ukořistili pytlík s chilli omáčkou. Nu což, ta se taky bude hodit. 

Z trhu jsme vyjeli vzhůrunna sever a před námi bylo asi 60 km po většinou docela dobré (na laoské poměry podotýkám) silnice. 

Cestou jsme se zastavili očumovat strejdy co asfaltovali silnici stylem že rozdělali oheň pod obřím sudem s asfaltem a potom ho nějakým způsobem aplikovali na díry na cestě.

Další čumící pauzu jsme udělali u nakládání kamionu kaučukovejma koláčema. Lidi z nakládky na nás mávali a smáli se že nás to zajímá. Podél cesty ležely vyskládaná kola lepkavý hmoty a na náklaďàku bylo několik chlapů co je nakládali. Před samotným naložením ale ještě proběhlo vážení, kdy si každou z hodnot zapsala opodál stojící dáma do papírů a kluk s kalkulačkou přičetl k prozatímnímu součtu. 

Taky zajímavá podívaná. Zbytek cesty už plynul standardně a my míjely vesničky s bambusovejma domkama sem tam na muřích nohách, sem tam bez nich. 

Musim říct, že když jsme přijeli do Muang Sing, tak jsme si ani nevšimli že UŽ jsme tam. Až když jsme byli za městem, štrádovali si to k Číně a pro jistotu obhlídli mapu, jsme zjistili že už jsme „centrum“ přejeli. Aby taky ne. To bylo tvořeno několika smutnejma oprášenejma budovama, pár monstrózníma hotelama pro Číňany a maličkým nočním trhem. 

Ubytování jsme nakonec po několika poptáních vzali v bungalovu za 60 000 Kipů a vypadalo rozhodně nejlíp ze všech navštívených ubytovacích možností.

Jako jediný večerní program co připadal v úvahu byla návštěva nočního trhu. Nešlo o nic velkého, spíš než jako na trhu jsme si připadali jako na parkovišti s několika stánky s jídlem. Jirgen si dal vepřový s bazalkou a já vzala na milost jedny ze studených nudlí. Když jsem si do nich nakydala chilli omáčku tak to bylo docela poživatelný. Po jídle to ale pořád nebylo ono, takže jsem nutně potřebovala ještě palačinku. Vystála jsem frontu s místníma dětma a jejich oblíbenou kombinaci což bylo jedovatě barevné ovocné želé navrchu s nastříhanou krabí tyčinkou zalitou kondenzovaným mlékem jsem s díky odmítla. Zvolila jsem trapně jenom meruňkovou divočinu a chutnalo to překvapivě docela dobře. Rozhodně lépe než studený nudle.

U babičky naproti jsme si jako vrchol večera koupili pivo a po krátkém váhání i laolao (rýžovice). 

Ani nevím jak, ale celou lahev jsme později na terase našeho bungalovu ztrestali, telefonujíc přitom s Prahou, Kanadou a potom ještě se Samem z Teheránu.

Další ráno jsme vyjeli prozkoumat okolní vesničky a předtím se stavili na místním trhu kam se právě z okolních vesnic stahují etnické menšiny prodávat úrodu a výrobky. Jiřan se naládoval nudlema od bábušky a nakoupili jsme si tu vynikající mandarinky na cestu. Já jsem musela (zase) zavírat oči pře krásnejma vyšívanejma ubrusama a vyhýbat se příslušný uličce obloukem.

Z města jsem vyrazili nejprve po prašný cestě a později to bylo samej šutr. Říkali jsme si, kolik jezdí v našem směru motorek, jestli náhodou nejedou všichni domů na oběd. Ukázalo se ale, že ve vesnici zrovna probíhala nějaká slavnost. Před každým domečkem byly vyndaný stoly a židle a hodovalo se. Taky tu hrála hudba na plný perdy a na návsi byly soutěže pro děti (ehm, výhrou byly mimo jiné energetické nápoje který miluje celá Asie). Prošli jsme se tedy dokola pronásledovaný partou děcek, která byla uplně odvařená z naší přítomnosti 😀 a jali se frčet dál. Cesta vedla kaučukovým hájem a my začali chápat jak moc velkej byznys tenhle kaučuk je. V další vesničce, ve který jsme zastavili jsme narazili místňáky v kroužku na návsi, jak stojí kolem jednoho Inda. Zajímalo nás co se děje a tak jsme šli zírat. Ind mluvil laosky a plynule se tedy mohl s chlapama povídat. K našemu štěstí ale ovládal i angličtinu a tak jsme se dozvěděli že probírají medvědí zuby. Jeden velkej dokonce náčelník vesnice (aspoň tak teda vypadal) držel v ruce. Od Inda jsme ještě vyzjistili, že ta velká událost v předchozí vesnici byla oslava nového roku. V Laosu to má totiž každá vesnice jindy a záleží na lunárním kalendáři, nikoliv tom kalendářním. Maj to chytře vymyšlený, můžou takhle slavit celý měsíc a jen jezdit do vedlejších vesnic 🙂

Přes další kaučuky a vesnice jsme se vrátili zpět do Muang Sing a jelikož tohle městečko nás opravdu neoslovilo a ve vesničkách nebylo kde přespat a kde se najíst, vyrazili jsme zpět do Luang Namhta. 

Tady jsme se odpoledne po našem příjezdu snažili pomoct kašemu kámošovi kterej prodával trekking se založením jeho firmy na Google mapách a na Trip advisoru. Nakonec se ale ukázalo že tam už nějaké pochybné účty měl založené. 🙂

Už tradiční jarní závitky z trhu byly příjemným zakončením výletního dne.