Po včerejším večírku se nám nechtělo moc vstávat, takže jsme si dali rovnou dvě snídaně. Jednu rovnou v posteli a druhou v naší ulici u pidistolečků v čajovně sympatických Indů. Zpětně mohu potvrdit že jsme tu měli nejlepší mléčnej čaj a taky nejlepší placku s cizrnovou pomazánkou. Tu jsme si dokonce nechali přidat. 

Odpoledne jsme se měli zase v plánu sejít s Vaškem a udělat si společnou „oslavu“ Štědrého dne. Do té doby jsme se věnovali bloumání po místním trhu, kterej byl mimochodem jeden z těch nejnechutnějších co jsme za cestu navštívili, a práci na zapiscích a blogísku, což jsme teď dost flákali a asi se nám už nikdy nepodaří dostat se do bodu aby vše sedělo a bylo aktuální. 

Odpoledne, asi ve tři ale už jsme zase u Vaška v hotelu a jelikož jsme přilehlou restauraci vyhodnotili jako nejvíc posh podnik ve městě, rozhodneme se na Vánoce rozšoupnout právě tady. No a neudělali jsme chybu. Paní servírka nás krásně obskakovala a nepohrdli jsme ani zápaďáckým jídlem… Sice jsme si vůbec nepřipadali jako o Šědrém dnu, ale spíš jako na příjemné obědo – večeři s kámošema, nicméně jsme si alespoň dobře pochutnali. 

Po jídle jsme se šli projít do nedaleké hinduistické čtvrti. Jelikož jsme nikdy nebyli v Indii, nemůžu říct nakolik byla reálným otiskem, ale líbilo se nám tam. Chvíli jsme pozorovali paní jak pracuje holýma rukama na výrobě lana z kokosových vláken, pak jsme si pokecali s jedním týpkem o tom jak jde život. Že dřív jezdil s tuktukem ale teď s tím už seknul a má čajovnu, taky se mezitím přiřítily pézetka a ukazovaly nám sklenici jak od okurek s rybičkou uvnitř. Prej je to nějaká ryba fighter 😀

Ač by se moje babička při procházce čtvrtí možná zděsila co to je za slum, tak byli všichni hrozně přátelští, smáli se, my jsme je zdravili a dokonce jsme dostali povolení si některé sympaťáky a sympaťandy vyfotit. 

Cestou z hindu čtvrti jsme se ještě zastavili v kostele. Zajímalo nás, jestli bude i tady půlnoční jako u nás. Jak jsme vešli dovnitř, ukázalo se, že tam kmitá několik lidí a chystají vánoční výzdobu (v Myanmaru asi nemají masírku v obchodech už tak od září). Dali jsme se do řeči s jednou z dam, které měly plné ruce práce se zdobením stromečku a zjistili jsme, že je to dcera bývalého pastora. Byla moc milá, ukazovala nám historické stoleté piano – křídlo, které sice není naladěné, ale pořád je funkční a při bohoslužbách na něj sem tam něco zahrají. Taky nás ale pozvala na mši, která se konala na Boží hod ráno a k tomu ještě připojila i pozvánku na pozdější charitativní oběd. 

Oboje znělo zajímavě, takže jsme poděkovali a rozhodli se, že bude zajímavý omrknout myanmarskou půlnoční. 

Z kostela naše cesta vedla už jen do mléčného baru, kde jsme oslavu s Vaškem zakončili ještě ovocným shakem a za setmění jsme se vydali každý do svého bydla. My jsme pak strávili celý večer telefonátama domů za hojného popíjení z lahve Hong Tong, předem k této příležitosti (před)určené.