236. – 238. den Bagan

Dnešní den jsme celý strávili na cestě do Baganu – jednoho z klenotů Myanmaru. Dlouho jsme se vlastně rozmýšleli, jestli do Baganu vůbec jezdit. Přeci jenom se jedná společně s jezerem Inle o jednu z hlavních turistických atrakcí celé země. Ale nakonec jsme se rozhodli že pojedeme a uděláme si obrázek sami. A tak jsme od půl desáté byli na cestě. Nejprve tuktukem na autobusové nádraží, následně busíkem přes prdelákovy s několika zastávkami na jídlo (cestou jsme měli „krásné“ výhledy na odpadky u silnice), až jsme odpoledne dorazili na autobusák těsně před městem. Kousek odtud je vyžadovaný (pouze po turistech) vstup do oblasti ve výši 20 USD, z kterého jde 85 % státu (ministerstvu) na podporu turismu. Rozhodli jsme se, že pokud to nebude nutné, nebudeme tenhle nesmysl podporovat a vypravili jsme se pěšky takovou pytláckou stezkou až jsme se po hodině chůze, bez jakéhokoliv zastavení, ocitli v městečku. 

Po celém dni cesty už začala na Bagan padat tma, my cítili hlad a únavu, tudíž přišlo nevyhnutelné. Pěkně od plic jsme se pohádali, nicméně se nedá říct, že by se nám potom nějak ulevilo. Ještě nás totiž čekala naše „oblíbená disciplína“ a sice najít ubytování. 

Vzali jsme nakonec snad nejlevnější ve městě – Pan Cherry guest house. Pokoj s wc přes dvorek vypadal jako vězeňská cela, ale alespoň tu měli teplou sprchu a snídani v cele, pardon, v ceně. 

Atmosféra se uvolnila až poté, co jsme se pořádně navečeřeli a potkali se s Vaječňákem. To je prosím vás náš kámoš Radek. On nám totiž tak nadšeně o silvestrovském večeru líčil, jak strašně miluje vejce, že už jsme mu to prostě neodpárali a od teď to byl Vaječňák (když se nám stýská tak se dokonce uchýlíme k důvěrnému Vaječňáček :D). Nakonec byly všechny těžkosti zapomenuty a pamatujeme si jen na pěknej večer nad pivem.

3.1. Bagan

Nastal den D, kdy jsme vyrazili mezi krásné pagody Baganu. Bagan je starověké město, dnes zapsané na seznam dědictví UNESCO a od 9. do 13. století bylo hlavním městem baganského království. V té době tu bylo vystaveno přes 4000 pagod a buddhistických chrámů, dnes už jich je plno poničených nebo se nedochovaly, ale na malé ploše je i tak k vidění zhruba 3800 z nich. 

Půjčili jsme si tedy elektro skútr za 6000 Kyatů od 10 do 20 hodin a vyrazili jsme po prašných pískových cestičkách. Bylo vidět, že mezi jednotlivými pagodami stále žijí místní lidé svým obyčejným životem. Ale musí to být asi těžské, obzvlášť v sezoně kdy se tu potulují naprosté davy. My jsme začali naší prohlídku stranou od hlavních chrámů které chce bidět každý a musím říct, že jsme se až zastyděli, že jsme zvažovali zda sem vůbec jet. Bylo to naprosto famózní a dechberoucí. Bylo hlavně jednoduché vyhnout te „hlavním tepnám“ a tak jsme si plno chrámů užívali bez pozornosti ostatních. Dřív se mohlo na pagody dokonce vylézt, což teď už není dovoleno. (Ono taky no z nich není ve zcela dobrém stavu a to kvůli zemětřesení a také prostě proto, že se o ně nikdo nestará. Nebo takhle o některé pečují rodiny a každý den zametají pagody atd. Ale ty, které nemají tohle štěstí, tak je nikdo neudržuje. Hlavně že se vybírají prachy na podporu turismu…)

My jsme přeci jen u jedné z pagod našli bambusový žebřík a tak jsme si na chvilku užili výhled na krásnou scenerii oranžových hliněných chrámů náhodně „poházeých“ všude kam naše oko jenom dohlédlo. Hrozně jsme si to užívali a jezdili na skútříku sem a tam a stále jsme naráželi na další a další stavby. 

Od skútru jsme si odfrkli ve skvěle zapadlý restaurace s výhledem na řeku, toho času ale jen vyschlé koryto. A po o jsme si dali šlofíka u jedné z míň frekventovaných pagod. Lehli jsme si do zvláštně vysušené trávy a když nás z dřímoty probralo stádo koz s pasáčkem v zádech, zjistili jsme, že jsme naprosto celí obalení bodláčím, který vůbec nejde dolu. 😀

Dneska jsme si konečně uvědomili, že neexistujou „hodně turistická místa“ (nemluvím o konkrétních atrakcích jako je třeba dříve zmiňovaný teakový most v Mandalay). Jde jen o to sejít z hlavní cesty kudy jdou všichni. Ve finále jsme si to v Baganu užívali plnými doušky a byli bychom fakt úplně na hlavu padlí, kdybychom sem nejeli. Zakončení super dne nemohlo být jiné než v podobě večeře s Vaječňáčkem.

4. 1. Bagan prší

Dnešního rána jsme se vzbudili do deště. Nic se nám nechtělo, jenom se zavrtat pod peřinu a čekat až to přejde. A tak jsme to taky provedli. Uvařili jsme si kafe do ešusu přitom jsme zjistili, že dneska večer už žádnej autobus do Kalaw, naší další destinace, nepojede nebo alespoň ne s námi. Všechny totiž byly plný.

Přišlo nám jako nejlepší nápad napsat Vaječňáčkovi a zprostředkovat mu unikátní zážitek kávy z ešusu 😀 překvapivě ho to pobavilo a neodmítnul šálek v naší cesto-kavárně. Pak jsme celý zbytek dne strávili společně. Ono totiž cestování není jenom o tom co vše vidíte, vyfotíte, zažijete a ochutnáte, ale také o tom koho potkáte. Některá setkání jsou milá, některá jsou vtipná, některá rychlá, na některá zapomenete během chvíle, na některá byste rádi zapomněli během chvíle ale bohužel to nejde, a některá ve vás rezonují ještě dlouho potom, co k nim dojde. 

Tak se stalo, že jsme dneska proseděli upršený den v Baganu, nádherném městě s pagodami nad pivem a jídlem v dobré slolečnosti a  nelitujeme ani trochu. Loučili jsme se až pozdě večer. Cestou domů, do cely, jsme se pak snažili vybrat nějaké Kyaty z bankomatu, ale byl to boj. Bankomaty buď odmítaly naše karty a nebo měly nízký limit pro výběr. Ač to chvíli trvalo, přeci jen jsme se k pár šušňům dostali a věděli jsme že zítra nepojdeme hlady (jako skoro onehdá v Thajsku) – mohli jsme tak v klidu spát.