Nespěchali jsme se vstavanim a tesili se az opustime Signagi. Protoze jsme nemeli nakoupeno nic k snidani, tak jsme se rozhodli dat jeste jednu sanci mistnimu pohostinstvi a odvazili se vyzkouset neco jako bufac. Porucili jsme si parek v testicku a caj. Kdyz nam po dojedeni babka sdelila, ze parek v testicku stoji skoro jednou …
Dneska jsme si dali líný rozjezd. Uvařili jsme si vajíčka k snídani, zavolali si s kolouškama do Kanady a zhruba v čase oběda jsme se rozloučili s další paní Mananou. Cesta na stop tentokrát nebyla dlouhá, hlavní máme za rohem – hned nám taky zastavil děda Rusák, kterej nás popovezl alespoň k nedaleké benzínce, kde …
Vzbudili jsme se ze zimy opět do naprostýho vedra. Okolo stanu už pomalu vegetovaly krávy a některé jsme museli odhánět, aby nám začaly žvejkat sušící se plachtu od stanu. Snídani jsme už ani nemohli dojíst, protože sluníčko mělo pěkný grády, rychle jsme vyrazili na cestu zpátky do Omala, odkud jsme chtěli stopnout někoho kdo nás …
Spalo se nám tak pěkně, že jsme se vzbudili asi až v deset hodin. Provinile jsme se šli podívat za pracujícíma. Strejda makal už asi dvě hodiny, ono taky bylo dost práce před náma, že jo. Včera chlapci pokosili kosou část super zarostlýho políčka, aby ho vůbec mohli zorat, dneska pokračovali a bylo potřeba nejdřív …
Continue reading „54. – 55. den Tušetie a bramborová brigáda“
Slib, že vstaneme na osmou a pomůžeme se snídaní plním jenom já. Jiří zmoženej čačou ztěžka oddychuje v ruině a dělá že neexistuje. Pomoc v kuchyni po boku paní Keto je tedy na mě, ostatní taky po prohýřené noci ještě spí. Evidentně to ale dělá dobrý dojem, protože plním dílčí cíl předešlého dne. Keto mi …
Continue reading „53. den Tušetie, nejodlehlejší oblast Gruzie“
Ráno jsme vstali na smluvenou osmou hodinu a pomohli s chystáním snídaně. Ukázalo se, že společně s péčí o čtyřčata je to samozřejmě nadlidský úkol. Protože kromě nás Manana neměla zrovna nikoho po ruce, snídaně se místo deváté hodiny posunula nějak automaticky na půl desátou. Zhruba před půl desátou se objevila další z místních žen, …
Continue reading „52. den Čtyřčata a pokus o dobrovolničení“
S Vahošem jsme se tenkrát rozloučili v rozumnou hodinu a společně s Nikou nás hodili autem na metro. Odtud jsme dojeli do centra Tbilisi, kde jsme přestoupili na bus jedoucí na letiště a těsně před ním, u benzínky vystoupili. Tady jsme se jali lovit prvního stopa na naší cestě do Kachetie, vinařského srdce Gruzie, tj. …
Continue reading „51. den Kachetie neboli Morava po Gruzínsku“
Vstali jsme a po snídani s Vahošem, Fatimou a Alim se opět uchýlili do příjemného chládku v knihovně a dipisovali jsme opět blog. Poslední hodinu už ale vyplňovalo brouzdání po internetu a vymýšlení kam si zajít na pozdní oběd. Vyhrála veganská restaurace Kiwi Cafe, kde jame si dali cizrnovej burgr a kari zeleninu s tofu …
Naše další dny v Tbilisi byly především o absolutním vegetu a snaze přežít všudypřítomné vedro. Představa, že v tomhle ohledu bude hůř nás děsí a zatím si to ani nedokážeme představit. Každý den proto adaptovaný na místní režim, kdy nic nikde neožívá dříve než v 10:00, společně s íránským večerním životem který trvá vždy dlouho …
Probouzíme se u Aliho a Fatimy asi v jedenáct hodin a společně královsky posnídáme. Fatima je moc dobrá hostitelka. Zhruba po obědě se vydáváme do uliček Tbilisi omrknout nové tipy z Use it mapy (https://www.use-it.travel/cities/detail/tbilisi) Nejdřív si hrajeme na mastňáky a dáváme si zbytečně drahý, ale poprvé zacelou dobu dobrý kafíčko a fresh, o zhruba …