Naše dny do odjezdu do Emirátů se smrskly na odpočinek a únik před vedrem a večery s Mohsenem. 26.7. Akce dne byl nákup na kuře na paprice. Vyrazili jsme do krámu, nakoupili všecko potřebný, začali vařit a jsme nepoučitelní, protože jako už několikrát jsme měli po ruce jenom pálivou papriku a nikoliv sladkou. Nepomohlo ani …
Continue reading „109. – 112. den Bandar Abbas a trajektem do Dubaje“
Vstávat v půl 6 ráno nebyl žádnej med, obzvlášť když v našem pokoji bylo vedro k zalknutí a asi ve tři ráno po mě přelezl šváb. V tu chvíli jsem se vydala do vedlejšího pokoje s klimatizací, rozplácla se na koberec a zkusila spát alespoň tady. Zase šváb – nebo nevim co to bylo, ale …
Dneska měl Mohsen volno. Protože je to ale jeho jediný volný den za celý týden, nechali jsme ho dlouho spát. K životu jsme se tedy všichni probrali až po poledni a nebylo kam spěchat. Celý město stejně spalo nebo odpočívalo a všechny obchody, kavárny i restaurace byly zavřené proto jsme se po pozdní snídani věnovali …
Celou noc jsme projížděli kolem ropnejch vrtů a byly to zajímavý obrazce k vidění. Osvětlený velikánský konstrukce a k tomu vysoký hořící komíny, ze kterejch šlehaly plameny. Občas, když byly tyhle „pyro efekty“ moc blízko, člověk úplně cejtil žár i přes okýnko autobusu. Uf. Do Bandar Abbasu, nejvýznamnějšího íránskýho přístavního města jsme dorazili asi okolo …
Ráno nás vzbudil Iman když dorazil z práce. Donesl snídani – Ash. (Iman se hrozně snažil, abychom ochutnali co nejvíc místňáckýho jídla a to já fakt cenim:-)) Ash je takovej hutnej alá guláš co jedi íránci buď k snídani nebo k večeři. Jde o kotlík hnědý barvy s moukou, masem, fazolema… a jí se to …
Ten samý den co jsme šli spát jsme se vzbudili, jen o tři hodiny později… V šest jsme vykoukli ze spacího doupěte a stále vzbuzený Iman nám uvařil kafe. Nalodili jsme se do starýho autíčka jeho sestry a vyrazili jsme do asi 40 kilometrů vzdálený vesnice (název si nepamatuju). Tady jsme odhodili svršky. Typická íránská …
Po včerejším vydatném dni nikdo nespěchal se vstáváním. Asi v deset jsme se začali pomaličku balit a líně se přesunuli z bytu do auta. Hossein se totiž dneska přesouval ze Shirazu do Busehru a nabídnul nám odvoz za naším dalším couchsurferem. Před domem jsme se rozloučili s Ježíšem Thorem a ujistili ho, že pokud bude …
Continue reading „102. den Cesta do Bandar Busehr, poprvé u Perského zálivu“
Vstali jsme asi kolem osmý hodiny a posnídali vynikající mrkvovou marmeládu. Začali jsme přemejšlet kde vzít dřevo a zdůrazňovat informaci o laně. Hossein mezitím mohl zlanařit bratrance, ale sehnal nějakýho z kámošů jeho táty. Ten nás vyzvedl a jelo se opět k jezeru vysvobodit včera zapadlé auto. (viz 17.8.) Cestou si Hossein vzpomněl, že doma …
Continue reading „101. den Růžové jezero, záchranná akce a Persepolis“
Podařilo se nám vstát relativně brzy, protože jsem dneska chtěla vyrazit na mastňáckou záležitost a tj. prohlídku Růžové mešity v Shirazu. Ukázalo se, že v ceně ubytování je i snídaně, což nás na jednu stranu mile potěšilo, na druhou trochu zdrželo. Rozhodli jsme se totiž k mešitě vydat pěšky. Zpocení jsme asi v deset kupovali …
Posnídali jsme v pohodlí „domova“ a vydali se kolem poledního směr autobusák. Dnes jsme se totiž chtěli přesunout do Shirazu, a protože to je kus cesty, chtěli jsme vyjet v rozumnou hodinu. Za deset minut jedna hodina jsme se začali porozhlížet po jednotlivých společnostech. Zaujal nás název Hamsafa, což je jedna z nejznámějších dopravních společností, …