Ráno bylo pěkný dusno, ale aspoň tolik nepařilo slunce, to jsme ocenili, jelikož se ukázalo, že jsme se na některých špatně namazaných místech mírně v horách přismahli. Sbalili jsme stan, dali si rozlučkový čaj, vyfotili se s neskutečně srdečnejma lidma z Taka raftingu a vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím. Dnes je v plánu přesun do Gruzie …
1. den Bouřka a strach z medvědů 😀 Po probuzení v kempu nikde nikdo, sbalili jsme batohy, posnídali sušenky a našli našeho kámoše podřimujícího na gaučíku. Když nás slyšel přicházet, proloupnul oko abychom se rozloučili. Na cestu nám ještě naládoval do batohů lahve s vodou a my jsme mohli vyrazit na stop. Cílem byl již …
Po opět plesnivé snídani jsme přebalili krosny, rozloučili se v hotelu a v místní sámošce jsme doplnili potraviny. Vypravili jsme se do nedalekého Ardeşenu. Vyměkli jsme trochu a vzali si první dolmuš naší výpravy. (Minibus který vyjíždí ve chvíli, kdy se zaplní a jezdí na kratší vzdálenosti.) Ve městečku jsme si vybrali v bankomatu liry, …
Continue reading „25. den Poslední den ramadánu a příprava na Kaçkar“
Bolebřich přetrvává. Dlouho jsme proto spali, odpočívali a jedinou naší dopolední aktivitou bylo dojet výtahem na snídani do 9. patra. Vždy tu podávají připravený talíř se sýrama, olivama, vajíčkem, trochou zeleniny a občas i hnusosalámem (hovězí obdoba junioru). K tomu si pak člověk může nabrat další věci co jsou k dispozici (med, marmeládu, ovoce atd). …
Ráno jsme snad poprvé za celou cestu vstali už v sedm abychom se mohli rozloučit s Kristýnou. Kerem měl dneska volno, tak ještě spal. K snídani jsme si dali sušenky a čaj a odhodlaně se vypravili k ambasádě. Dneska už to musí vyjít! V 9:05 jsme zazvonili a místní paní (možná slečna, ono se to …
Přes moji panickou hrůzu z medvědů jsme noc v pohodě přežili a vstali živí do dalšího super slunného rána. Jen co se slunce vyhouplo trochu výš už jsme zmírali vedrem. Líně jsme pobalili stan plus všechny serepetičky a po několikáté hodnotili naše batohy jako zbytečně těžké. Dáváme si předsevzetí protřídit co nejdřív kraviny kterých se …
Vstáváme ráno, loučíme se pro dnešek s Keremem, který jde na zkoušku z ruštiny a vydáváme se na nákup. Po snídani, která se odehrála na obrubníku ve vedlejší uličce, jsme pokračovali na stop směr nedaleké město Mačka a odtud ke klášteru Sumela. Stopy byly následující: děda co nás vyhodil kousek za městem rodinka, taťka,mamka, dítě. …
Dnes jsme odhodlaně vyrazili dolmušem do centra a zamířili rovnou k íránské ambasádě. Podařilo se nám tentokrát dozvonit, nicméně první otázka byla, zda jsme si zažádali o online víza a máme referenční číslo. Po naší záporné odpovědi nám bylo sděleno, ať nechodíme dřív, než dostaneme referenční číslo. Nasupeně jsme zasedli na náměstí ke stolečku zavřené …
Snažili jsme se nějak rozumně vzbudit a vyrazit na Íránskou ambasádu. Vzali jsme si dolmuš na otogar a odtud došli do centra kde jsme potřebovali někde sehnat fotografa a nechat se vyblejsknout, já konkrétně bez brejlí a s šátkem. Jirgen byl celej nervní, protože se nenasnídal a děsně se rozčiloval, takže jsme nejdřív šli do …
Continue reading „18. den Trabzon a první pokus o víza do Íránu“
Ráno jsme vstali bez snídaně, chtěli jsme si ji dát venku, abychom byli kolegiální vůči Mustafovi kterej má hladovku kvůli ramadánu. Sbalili jsme se teda rychle a rozloučili se s málomluvným hostitelem, kterýho jsme našli válet se v kuchyni na gauči. Učil se na svůj test, v otázkách měl cosi na způsob naší fyziky a …
Continue reading „17. den a zatím nejdelší stop do Trabzonu“