Z Hanoje jsme měli naplánovaný přesun do města Vinh. Jde o ospalé provinční město ve středním Vietnamu, které má ale víc než půl milionu obyvatel. Chtěli jsme zkusit jiný druh dopravy a tak jsme tentokrát zvolili vlak. Samozřejmě jsme chtěli co nejlevnější jízdenku a co nejmístňáčtější zážitek, tudíž volba padla na tzv. hard seats – …
Continue reading „178. – 190 den Vinh, město kam nikdo nejezdí“
V Hanoji jsme strávili týden a moc jsme si to užívali. První dny jsme si jenom naplnili lednici, uvařili kýbl špaget, který naše těla velmi akutně potřebovala k životu a cpali se jak o život:-). Další dny už jsme se věnovali průzkumu okolí, historického centra a taky jsme strávili dost času zajištěním opravy Jiřího mobilu. …
Na dnešní den jsme si naplánovali cestu do Hanoje. Pěkně pohodlně jsme si koupili jízdenku přímo v hostelu a nechali se společně s dalšími bělásky odvézt minivanem k autobusu, kde jsme jen přehupsli do lehátek (chápejte, do spacího autobusu) a dalších asi šest hodin jsme pospávali a nebo čičeli z okna. V Hanoji jsme si …
Pátý a zároveň poslední den Ráno měli Britové, no hádejte, opět kocovinu jak pes. K snídani jsme si dali skvělý palačinky s banánem od paní domácí, ve vesničce jsme dobrali benzín a vydali se na cestu zpět do Ha Giang. Kousek jsme se museli vrátit stejnou cestou co jsme urazili už včera. Nahoře na kopci …
4. den ráno jsme se vzbudili, ale počasí nás vůbec nepotěšilo. Hrozně pršelo. Čekali jsme docela dlouho, jestli se to nezlepší, ale akorát se různě měnila intenzita dešťových provazců. Takže jsme se zachumlali do bund, obalili si batohy do igelitek a vyrazili navzdory valící se vodě. V městečku jsme spořádali bagetu, abychom nejeli s prázdným …
Třetí den jsme proto byli vzhůru ve 4, v 5, v půl 6… no a taky v osm, kdy už byli všichni pryč a my se teprve chystali k odjezdu. Na největší atrakci této vesničky, což byla Lung Cu flag tower, alias nejsevernější bod Vietnamu s vlajkou, ke které jsme ale ani nechtěli jet, prostě …
Druhý den jsme mířili do Lo Lo Chai – vesničky v těsné blízkosti čínské hranice. Počasí se dopoledne docela drželo, pršet začalo až v horách, zrovna když jsme zastavili na nudlích v jenom malinkém domečku. Hned za náma přišla malá holčička, co se jakmile jsme dojedli, vydrápala s naprostou samozřejmostí Jiřanovi na klín. Jako většina …
Nastal den D – vyrážíme. Většina lidí (z Evropy) na tenhle okruh vyráží z Ha Giang mezi 11- 13 hodinou, kdy vykutálená policejní hlídka zrovna dlabe oběd během jejich polední pauzy. On je totiž s tímhle výletem spojen takový nešvar a sice, že bělásci (batůžkáři z Evropy) si tady poprvé v životě půjčí skútr, nemají …
Dneska se nám po včerejším pivním maratonu nechtělo vůbec vstávat. Tak jsme se nebránili, pustili si Tranbanty a vylezli až nějak před polednem. Zrovna když jsme si chtěli jít ulovit oběd, narazili jsme na Austina a Liama. Liam nejdřív Jirgenovi s Austinem vysvětlil, jak se řídí poloautomatická motorka, abychom mohli místo na skútru vyrazit na …
Continue reading „163. – 165. den Ha Giang a 3 denní bezmoc 🏥“
Protože jsem stále ještě nebyla v kondici, zůstala jsem se dneska válet v posteli a jediný co jsme byli zařídit byly jízdenky na zítřek do Ha Giang. Smutným okamžikem bylo večerní loučení se Sentou, která se vypravila na půlnoční autobus do Hanoje. Musela jsem, jako vždycky když jde o loučící drama, zamáčknout slzu. Další den …